Aktual.: 24.05.2025 10:53
Berlín – V Německém historickém muzeu v Berlíně se dnes otevřela výstava, která chce návštěvníkům přiblížit, jak vypadaly první poválečné výstavy o hrůzách druhé světové války. Odpověď na otázku, jak různé evropské země a instituce v letech 1945 až 1948 veřejnosti prezentovaly zločiny spáchané nacisty, hledá i na příkladu výstavy v Liberci v bývalém Československu. K vidění bude expozice až do 23. listopadu.
„Výstavy o zločinech spáchaných nacisty v okupované Evropě byly poválečných fenoménem, který je dnes takřka neznámý,“ řekl na tiskové konferenci k otevření výstavy ředitel Německého historického muzea (DHM) Raphael Gross.
Aktuální výstava v DHM, které sídlí v historické budově na hlavní berlínské třídě Unter den Linden, se soustředila na šest poválečných výstav. Podle hlavní kurátorky, historičky umění z berlínské Svobodné univerzity Agaty Pietrasikové bylo při jejich výběru důležité to, jaký měly dopad, ale i to, jestli se zachovaly nějaké vystavované předměty. „Na výstavě přece jen potřebujete nějaké exponáty,“ uvedla. Shromáždit se jich nakonec podařilo 360, z toho 80 dobových.
Dopad výstav hodnotila Pietrasiková především jejich návštěvností. Velký počet návštěvníků, přes 700.000, zaznamenala hned první výstava v Evropě, která se pod názvem Tábory hrůzy konala v Londýně. Začala přitom 1. května 1945, tedy ještě před koncem války. Přes milion lidí přilákala pak výstava s názvem Hitlerovské zločiny, která se otevřela v červnu 1945 v Paříži a později ji mohli vidět lidé po celé Francii i ve Francouzi obsazené části Německa.
Kromě nich se výstava v DHM, která nese název Vystavování násilí: První výstavy o nacistické okupaci v Evropě, 1945-1948, podrobně věnuje i dvěma poválečným výstavám ve zničené Varšavě a výstavě zorganizované přeživšími v někdejším koncentračním táboře Bergen-Belsen.
Šestou výstavou, kterou kurátoři vybrali, je expozice umístěná od září 1946 v takzvaném Památníku nacistického barbarství v Liberci. Muzeum fungovalo do roku 1964 a sídlilo ve vile v Husově ulici, kterou po původních židovských majitelích obýval za války sudetoněmecký politik a nacistický pohlavár Konrad Henlein. „Cílem zde bylo přinést zločiny do soukromého prostoru jednoho z jejich pachatelů,“ uvedla k tomu kurátorka Pietrasiková. Připomněla, že v době nacistické okupace byl Liberec sídelním městem říšské župy Sudety.
Díky spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci je na berlínské výstavě k vidění několik exponátů z někdejší Henleinovy vily, například československý znak, který podle kurátorky Pietrasikové dokazoval důležitost výstavy pro stát, nebo pohlednice, která láká turisty na výstavu v Liberci pomocí obrázků šibenice, gilotiny ale i idylického pohledu na Ještěd. Na velkoplošné obrazovce se přitom promítají černobílé fotografie z původní výstavy.
„Výstava prezentovala násilné dějiny německé okupace převážně jako politické pronásledování Čechů,“ stojí v popisku na jednom z panelů. „V poválečném Československu určoval vzpomínání na německou okupaci nejprve nacionalismus, později komunismus. To se odrazilo také v památníku v Liberci s jeho koncentrací na určitá místa a příběhy a opomíjení jiných míst a příběhů,“ píše se na jiném místě výstavy.
To, jak výstavu Češi vnímali, dokládá i další exponát zapůjčený do Berlína z Česka – návštěvní kniha z libereckého památníku, která dokládá šok, hněv i touhu po pomstě, kterou výstava vyvolávala. „Buďme na stráži a pěstujme slovanskou vzájemnost. Jenom z Ruska přijde nám záchrana,“ napsal do knihy jeden z návštěvníků. „Dokud budem Slovani při sobě, čistá rasa germánská nás nepřemůže,“ připsal na dvojstraně, která je na výstavě k nahlédnutí, další návštěvník Liberce.
Německé historické muzeum vnímá výstavu jako jeden ze svých příspěvků k letošnímu 80. výročí konce druhé světové války. Spolupracovalo na ní se vznikajícím dokumentačním centrem s názvem Druhá světová válka a německá okupace Evropy. Jeho založení schválil už v roce 2023 německý Spolkový sněm a podle ředitele DHM Grosse je jeho cílem představit německé veřejnosti nacistické zločiny, které jsou sice notoricky známé v evropských zemích, v nichž se odehrály, ale méně známé v Německu. Budoucí dokumentační centrum bude mít i vlastní muzeum s prostorem pro stálou i dočasné výstavy.