Aktual.: 26.06.2025 12:10
Praha – Fyzické tresty jako plácnutí nebo pohlavek ve výchově svých dětí vůbec nepoužívá 41 procent rodičů. Asi 22,4 procent tyto tresty používá, pomáhají podle nich nastavovat hranice a motivovat dítě. Dalších 25,7 procenta přiznalo, že je v minulosti použilo, ale vždy s pocitem viny, omluvou nebo vnitřním nesouhlasem. Vyplývá to z průzkumu mezi 1020 rodiči, který dnes novinářům představili odborníci z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Používat fyzické tresty podle průzkumu nechce více než 84 procent rodičů, uvedli odborníci.
„Odpovědi nám ukazují, že k trestání často nedochází z přesvědčení, ale kvůli bezradnosti,“ řekla vedoucí výzkumného týmu Martina Sebalo Vňuková. Zároveň je podle ní velká souvislost mezi fyzickým trestáním v dětství a používáním tělesných trestů ve výchově vlastních dětí.
Stanovit pro rodiče povinnost výchovy bez tělesného trestání a duševního strádání by měla novela občanského zákoníku, která je nyní v Senátu.
Rodiče si podle Sebalo Vňukové uvědomují, že fyzické tresty narušují vzájemnou důvěru, způsobují trauma a agresivní chování. Svůj postoj mění díky vlastní zkušenosti i doporučením odborníků, uvedla. Pokud fyzický trest použili, 41,6 procent rodičů dětem situaci následně vysvětlilo, 8,4 procenta se omluvilo a 42,6 procenta uvedlo, že se snažilo vztah s dítětem vědomě obnovit.
Na otázku, proč použili fyzický trest, odpovědělo 41,3 procenta dotázaných, že situaci vnímali jako bezvýchodnou. Asi 19,5 procenta ji označilo jako emoční zkrat. Jako účinnou metodu vnímá tělesné tresty 6,7 procenta respondentů. Asi 2,6 procenta lidí uvedla, že neví, jak jinak reagovat. Fyzické tresty je podle 18,6 procenta lidí možné použít do šesti let věku dítěte. Podle 18,8 procent je to možné do 12 let, po 18. roce dítěte je to možné pro 6,3 procenta lidí. Nejčastěji používají tělesné tresty respondenti v situacích, kdy dítě ničí věci, je drzé, fyzicky napadá druhé nebo se silně vzteká.
Studie podle přednosty kliniky Martina Anderse ukazují, že u dětí, které jsou pravidelně fyzicky trestané, se výrazně zvyšuje pravděpodobnost depresivních poruch, úzkostných stavů, posttraumatických příznaků či agresivního a antisociálního chování. Zvyšuje se i pravděpodobnost oslabení důvěry a sebedůvěry dětí.
Většina lidí podle odborníků odmítá násilí jako způsob komunikace. Zcela nepřijatelné je pro 38,3 procenta respondentů, přibližně třetina považuje fyzickou reakci za oprávněnou pouze v případě sebeobrany a téměř pětina dotázaných by násilí připustila v kontextu silného emočního konfliktu, například při hádce.
Na dotaz, zda je fyzické násilí přijatelné na určitých skupinách lidí, téměř 70 procent lidí odpovědělo, že není, a to bez ohledu na věk, pohlaví či situaci. Přesto 13,8 procent respondentů připustilo, že fyzické tresty jsou přijatelné v případě dětí. Dalších 8,7 procenta se domnívá, že je násilí za určitých okolností akceptovatelné bez ohledu na věk či pohlaví.
