Aktual.: 26.07.2025 10:11
Berlín – Krátce před popravou napsaly oběti nacistické zvůle ve věznici v Mnichově-Stadelheimu dopisy svým blízkým, slova rozloučení ale k adresátům nikdy nedorazila. Desítky let zůstaly dopisy skryté ve složkách popravených. Nyní Bavorské státní archivy a Arolsen Archives spustily celoevropský projekt, jehož cílem je najít potomky obětí a poslední slova jejich příbuzných jim předat. Ve věznici Stadelheim umírali kromě Němců, Francouzů či Poláků také Češi. I oni jsou mezi pisateli nedoručených dopisů.
„Milá teto a kmotro! Píši vám poslední dopis, protože dnes, 2. 11. 42 v pět hodin odpoledne můj život skončí,“ začíná jeden z dochovaných dopisů, jehož autorem je Polák Jan Stepniak. „Jak víte, jdu vstříc smrti nevinný, protože pro Poláky už jsou tresty takové,“ stojí dále v listu, který se z Mnichova nikdy k adresátkám nedostal. Podle úředního záznamu byl 19letý Jan krátce po napsání dopisu na rozloučenou popraven.
Stejný osud jako Janův dopis potkal i desítky dalších listů s posledním rozloučením před popravou ve Stadelheimu. Ve sbírkách Bavorských státních archivů je 844 složek o provedených popravách z let 1934 až 1945, ve kterých se našlo více než pět desítek neodeslaných dopisů. Cílem nově spuštěného projektu je najít pozůstalé, kontaktovat je a v případě, že si to budou přát, jim udělat kopie dopisů na rozloučenou.
V databázi se složkami popravených je přitom i řada českých jmen. Neodeslaný dopis se našel například ve složce Marie Ehrlichové, po jejíchž potomcích nyní německé archivy rovněž pátrají. Narodila se podle údajů ze složky 9. února 1863 ve Vlásenici, v roce 1902 se vdala za astronoma a meteorologa Josefa Ehrlicha, který ale už v roce 1907 zemřel ve Vídni. Ehrlichová vystudovala učitelský ústav v Praze a pracovala dlouhá léta jako soukromá učitelka. Zadržena byla při pobytu v italském přístavním městě Janově v říjnu 1943. „Marie se pravděpodobně vyjádřila kriticky k válce či na adresu Němců,“ napsal archiv k důvodu jejího zadržení.
Ehrlichová napsala v den své popravy 10. února 1944 čtyři dopisy. Jeden z nich, který se dochoval v archivní složce v Mnichově, byl adresován její dceři. „Milá moje dcero a moje Lízinko. Dnes vám říkám srdečné sbohem na věčnost,“ stojí v něm. V dalším dopise adresovaném jistému Wengerovi Ehrlichová píše: „Za tři hodiny budu mrtvá. Děkuji za svůj život. Věřím, že moje smrt bude k užitku mé vlasti…“
Zatímco Jan Stepniak byl v 19 letech nejmladším popraveným ve Stadelheimu, po kterém zůstal v archivu neodeslaný dopis, Marie Ehrlichová byla nejstarší. Den před popravou oslavila 81. narozeniny. Právě její potomci jsou jedněmi z těch, které by chtěly archivy pomocí aktuální výzvy najít. Hledat chtějí příbuzné obětí pomocí sítě dobrovolníků, a to na sociálních sítích. Popravení by měli podle ředitele Bavorských státních archivů Bernharda Graua dostat zase tvář, jméno a hlas.
„Lidé v celách smrti využili své poslední hodiny většinou k tomu, aby se rozloučili se svými nejmilejšími,“ řekla Floriane Azoulayová, ředitelka Arolsen Archives, které s Bavorskými státní archivy na projektu spolupracují. „Naším úkolem je, abychom adresáty těchto dopisů a jejich příbuzné našli, a splnili tak poslední přání neprávem odsouzených, neboť tehdy se to nestalo,“ dodala. Podle ní by mohlo být i pro pozůstalé „neskutečně důležité“, aby získali dopis od svých předků. Arolsen Archives jsou podle vlastních údajů největším archivem na světě věnovaným obětem nacismu. Sídlí v německém městě Bad Arolsen.
Věznice v Mnichově-Stadelheimu sloužila nacistickému justičnímu systému jako „centrální popraviště“, o život zde při popravách v letech 1933 až 1945 přišlo více než tisíc lidí. Většinou se popravovalo gilotinou. Mezi nejznámější oběti nacistického režimu popravené ve Stadelheimu patří příslušníci německé odbojové organizace Bílá růže.
