Aktual.: 2.11.2025 09:35
Praha – Státnímu zdravotnímu ústavu (SZÚ) podle ředitelky Barbory Mackové chybí peníze na některé důležité projekty i dostatečné ohodnocení odborníků. Po odeznění pandemie covidu-19 podle ní nedošlo k slibovanému posílení role ústavu, jako by se stát vůbec nepoučil. Řekla to v rozhovoru ČTK u příležitosti 100 let od založení SZÚ.
„Státní zdravotní ústav musí být odbornou a metodickou základnou veřejného zdraví v ČR. Ke splnění tohoto náročného a odpovědného úkolu musí být dostatečně finančně stabilizován,“ uvedla.
Roční příspěvek státu nepokryje podle ní ani náklady na personál, natož na odbornou činnost. Potřeba by podle ní bylo jeho zvýšení asi o 200 milionů korun. Loni podle zveřejněných výsledků hospodaření ústav hospodařil s 592 miliony korun. Od státu na provoz, z grantů a na investice získal 408,5 milionu, zhruba 184 milionů si vydělal prodejem služeb nebo získal od zdravotních pojišťoven. Loni tak byl ústav zhruba 23 milionů korun ve ztrátě.
„Bez skutečného, a nejen donekonečna slibovaného posílení, a dlouhodobé stabilizace systému veřejného zdraví v ČR stát ohrožuje svou schopnost reagovat na jakékoli závažnější zdravotní výzvy. Jako by se někteří politici z pandemie vůbec nepoučili,“ dodala.
V době epidemie covidu-19 politici končící současné i předchozí vlády slibovali posílení SZÚ a hygienických stanic. Budoucnost ústavu přirovnávali ke Kochovu institutu, německé ústřední vládní agentuře a výzkumném ústavu pro kontrolu a prevenci nemocí, která má hlavní slovo v ochraně tamního veřejného zdraví.
„Ačkoli jsem situaci politikům opakovaně a důrazně vysvětlovala, apelovala, snažila se dosáhnout zlepšení financování jak pro kolegy v SZÚ, tak v soustavě hygienických stanic a zdravotních ústavů, nakonec zůstalo za dosluhující vlády jen u slibů,“ dodala.
Nebyl podle ní ani novelizován zákon o ochraně veřejného zdraví, což mělo jasně stanovit roli SZÚ a systému hygienických stanic. Potřeba je podle ní posílit laboratorní kapacity, například v oblasti molekulárně-biologické diagnostiky identifikace mikroorganismů, identifikaci a stanovení obsahu vysoce toxických látek v potravinách a spotřebních výrobcích. Seznam činností, které by měl SZÚ pokrývat, vychází z národní legislativy i evropských požadavků.
„Bojujeme se získáním peněz na běžné činnosti, jako jsou sérologické přehledy nebo monitoring odpadních vod, které by v aktuální epidemiologické situaci přinesly důležité informace,“ vysvětlila. Sérologické přehledy sledují hladiny protilátek proti vybraným infekcím a poskytují informace o promoření a kolektivní imunitě dané populace. Peníze chybí i na takzvaný lidský biomonitoring, který pomáhá získat data o zdravotních rizicích, která populaci ČR ohrožují. Bez biomonitoringu podle ní nelze připravit kroky, jak jejich důsledkům jako je obezita, nemoci srdce nebo diabetes, předcházet.
Ústav kvůli nedostatku financí podle Mackové není konkurenceschopný na trhu práce. Přestože zaměstnává 65 procent vysokoškoláků, jejich průměrný věk je 55 let a průměrný plat 43.000 korun hrubého. Lékaři, kteří tvoří významnou část jeho zaměstnanců, mají průměrný plat v jiných zdravotnických zařízeních přes 120.000 korun.
„Mladí odborníci se na mizerně placená tabulková místa neženou, protože okolní svět jim nabízí i jako nezkušeným často násobky tabulkových mezd státní správy,“ doplnila. Ti, kteří na SZÚ nastoupí, pak podle ní po pár letech odcházejí se zkušenostmi na významně lépe placená místa.
SZÚ je jednou ze zhruba 40 příspěvkových organizací ministerstva zdravotnictví, mezi nimi jsou fakultní nemocnice, rehabilitační i odborné ústavy. Podle výroční zprávy měl loni SZÚ 533 zaměstnanců, z nichž 412 byly ženy. Sídlí v několika budovách na pražských Vinohradech v sousedství Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Před sto lety jeho vznik inicioval prezident Tomáš Garrigue Masaryk po zkušenosti s podobnou institucí v USA. Finančně tehdy vznik podpořila Rockefellerova nadace. Mezi první cíle ústavu patřil vývoj a produkce sér a vakcín, nyní se zaměřuje na výzkum, monitorování nemocnosti obyvatel, kvality vody, potravin či ovzduší a spolupráci na tvorbě zákonů a metodik.
