Aktual.: 12.02.2026 17:07
Livigno (Itálie) – Snowboardcrossař Radek Houser dnes za účast na zimních olympijských hrách v rozhovoru s českými novináři děkoval „všem svatým“. Před čtyřmi lety byl jedním ze smutných hrdinů her v Pekingu, když jako náhradník dorazil do dějiště olympiády a vzápětí kvůli pozitivnímu testu na koronavirus skončil v izolaci. Tentokrát se v přípravě na olympijskou sezonu zranil a bojoval s časem, aby se mohl postavit na start.
Na sněhu byl poprvé v prosinci. Hodně mu pomohlo předolympijské soustředění na Dolní Moravě, kde na snadnější trati absolvoval spoustu jízd ve čtyřech. „Během sedmi dní v kuse jsem našel jistotu, ale tohle pro mě byla první trať Světového poháru. Jsem rád, že jsem ji zvládl ve zdraví, i když mě výsledek mrzí. Děkuju všem svatým, že se to mohlo odehrát a jsem součástí olympiády,“ řekl po dnešním vyřazení v osmifinále.
Rozhodně nebyl ve formě jako v minulé sezoně, kdy si vyjel body potřebné pro účast na ZOH, ale fyzicky se cítil docela dobře. „Poslední dva měsíce jsem se mohl věnovat jen fyzické kondici. I když jezdím s přetrženým ACL (předním zkříženým vazem), koleno mě nelimituje. Zvládá i tlak v zatáčkách. Akorát nejsem rozježděný a chybí mi sebevědomí a cit na prkně,“ vykládal.
Když si v létě na Novém Zélandu mimo jiné přetrhl přední zkřížený vaz v kolenu, po konzultaci s lékaři se rozhodl pro konzervativní léčbu. „Já měl to štěstí, že koleno bylo stabilní, takže jsme mohli zvolit konzervativní léčbu. Udělali jsme dobře. Po operaci je návrat asi složitější,“ uvedl.
Sledoval příběh americké lyžařky Lindsey Vonnové, která se po stejném vážném zranění brzy postavila na start olympijského sjezdu. „Je to neuvěřitelné. Jenom ta odvaha, že to šla zkusit… Smekám před ní. Byla to pro mě inspirace, i když se jí to stalo později než mně. Ukázala, že když člověk má vůli, dokáže to překousnout. Asi tam bylo riziko, ale když jsem viděl pár videí z tréninků, zdálo se, že to má dobře podchycené,“ komentoval příběh, který měl nešťastný konec. Vonnová krátce po startu po zavléknutí ruky za branku spadla a komplikovaně si zlomila holenní kost, kterou už jí lékaři třikrát operovali.
Pro Housera byl přetržený přední zkřížený vaz jen jedním z řady zranění, která při karambolu v přípravě utrpěl. Řešil ještě zlomenou holenní kost, kompresní zlomeniny dvou obratlů a později poúrazovou trombózu v podkolenní žíle. Návrat pro něj byl hodně náročný. „Musím poděkovat své ženě, že vydržela všechny mé výkyvy nálad a beznaděje. V prosinci jsem si nebyl jistý, jestli to vůbec zvládnu odjezdit. Koleno mě stále bolelo. Do nohy si nevidím, ale doktoři mě podrželi. Šli jsme podle plánu a drželi se rad lékařů i kondičních trenérů. Dlouhý proces byl nejhorší. Čekal jsem a nevěděl, co si můžu dovolit. Jestli jsem toho neudělal málo nebo to naopak nepřepískl,“ vzpomínal.
Teď už je na tom poměrně dobře, jen se potřebuje rozjezdit. „Věřím, že do budoucna už mě zranění limitovat nebude,“ řekl Houser. Olympijská atmosféra se mu líbí. „Všichni byli skeptičtí, že se to nestíhá. Ale vždycky, když se podívám na svah a všechna sportoviště jsou vedle sebe, je to hustý. Šel mi z toho mráz po zádech. Věřím, že si to všichni v Livignu užívají a že je to baví,“ dodal.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
