Adamczyková si olympijské stříbro přivolala, chybělo jí ve sbírce

Dvaatřicetiletá reprezentantka proměnila v cenný kov i třetí olympijskou účast. Navázala na zlato ze Soči 2014 a bronz z Pchjongčchangu 2018. „Je to super. Chybělo ve sbírce. Já si za to můžu, protože jsem si z toho pořád dělala srandu, že bych chtěla stříbro, protože stříbro ještě nemám, takže jsem si to zasloužila,“ líčila s českou vlajkou kolem ramen a typickým širokým úsměvem.

K tradičnímu knírku, který si tentokrát namalovala bílou a červenou barvou, přibyla modrá tečka jako připomínka ročního syna Kryštofa. Měla za sebou náročný den, odjela kvalifikaci a další čtyři vyřazovací jízdy. „Před poslední jízdou jsem byla dost unavená, ještě to teplo tady člověku docela vezme síly. Ale říkala jsem si, že už je to jen jedna jízda, že to tam člověk prostě nahulí za jakoukoli cenu,“ přiblížila své rozpoložení.

Chybělo málo a měla rozhovory už dávno za sebou. V osmifinále dojela druhá jen o šest setin před dotírající Američankou Briannou Schnorrbuschovou. „Hlavně to bylo zvláštní, protože my jsme zvyklé před rozjížďkami mít většinou trénink a teď jsme skončily kvalifikaci a až po dvou a půl hodinách jsme šly rovnou do ostré jízdy. Nebylo to vůbec lehké, nemusela jsem postoupit. Potom jsem se to snažila už víc hlídat, vyšly už mi lépe starty, první jízda byla i nejpomalejší, protože jsem na startu jela tu lajnu, která ještě nebyla projetá. To bylo hodně znát,“ vzpomínala.

Prkno jí každou další jízdou zrychlovalo. „Ve finále se mi to mezi druhou a třetí zatáčkou rozjelo jak blázen, že jsem si říkala, že nevím, co s tím budu dělat až do čtyřky. Naštěstí to tam vyšlo. Tam jsem měla asi největší rychlost za celou dobu tady. Trochu mě ty boule překvapily,“ řekla dvojnásobná mistryně světa.

Těšilo ji, že dojela jen těsně za vítěznou Australankou Josie Baffovou. „Takže já můžu být jen spokojená, že jsem to těm holkám nedala zadarmo. Ony mně taky ne, o to hodnotnější je to vítězství. Teda vítězství, hodnotnější medaile,“ smála se Adamczyková. „Člověk musel jet každou jízdu naplno, bylo to strašně těsné. Já doufám, že si to lidi užili, protože si myslím, že to mohl být zábavný závod. Aspoň pro mě docela byl,“ pochválila nervydrásající vyřazovací rozjížďky.

S Baffovou jezdila Adamczyková všechna vyřazovací kola. „My se známe dost. Jeden z jejích trenérů je Čech, tak si z toho dělal srandu, že jsme klokanice se samicí. Myslím, že se to tady ještě nikomu nepovedlo. To je klasika. Ona upadla v kvalifikaci, tím se to posunulo. Kdyby jela normální kvalifikační jízdu, tak by tam proti mně nebyla. Ale hlavně jsme si to prohodily, já jsem byla první na mistrovství světa 2023 a ona byla druhá. Z toho jsme si taky dělaly srandu,“ vyprávěla Adamczyková.

Před rokem touhle dobou byla těsně po porodu a vůbec si nemyslela, že se vrátí. Na olympiádu odjela bez velkých očekávání, ale po skvělých časech v trénincích a vítězné kvalifikaci chtěla uspět. „Člověk to chce prodat, protože ví, že na to má. Já jsem se jenom snažila soustředit na sebe v těch jízdách a neřešit s kým jedu, nebo jestli už je to čtvrtfinále a o co jde. Pošetřila jsem si to velké finále místo svěťáků. Na svěťácích mi velké finále zatím nevyšlo tuhle sezonu, tak jsem ráda, že to vyšlo tady, tady je to důležitější,“ dodala čerstvá stříbrná olympijská medailistka.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}