Aktual.: 29.04.2026 15:49
Brno – Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost firmy Metrostav Infrastructure. Kvůli kauze machinací při modernizaci hotelu Bohemia v Chrudimi nesměla tři roky plnit veřejné zakázky a účastnit se soutěží. Částečně na ni přešla trestní odpovědnost společnosti Metrostav, potvrdil ÚS v nálezu soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové. Tříčlenný senát nález schválil většinou dvou hlasů. Právní zástupce Metrostav Infrastructure Tomáš Buček rozhodnutí nekomentoval, klient jej zavázal mlčením. Pražské soudy chybovaly, když oběti znásilnění přiznaly odškodné jen 20.000 korun, tedy desetinu uplatněného nároku. Ve zbytku ji odkázaly na civilní řízení, což podle ÚS zbytečně prodlužovalo cestu k odpovídajícímu zadostiučinění. Dívce bylo v době činu 15 let. Po zásahu ÚS znovu rozhodne trestní úsek Obvodního soudu pro Prahu 3, nesmí následky relativizovat ani svalovat vinu na oběť. Nikdo z aktérů kauzy se vyhlášení nálezu nezúčastnil.
„Na rozdíl od trestně stíhané fyzické osoby, která si nese svou případnou trestní odpovědnost až do smrti, právnická osoba může v průběhu trestního řízení procházet řadou právních změn a majetkových dispozic, které její případnou trestní odpovědnost mění,“ řekla Zemanová. Kdyby trestní odpovědnost nepřecházela na nástupnické firmy, právní úprava by byla nefunkční a podniky by se mohly snadno vyhnout trestu a jeho důsledkům.
V kauze postupně padla řada rozsudků, osvobozujících i odsuzujících. Pro Metrostav Infrastrucure skončila trestem spočívajícím v zákazu plnění veřejných zakázek a účasti ve veřejných soutěžích na tři roky. Firma také po stejnou dobu nesměla uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacích řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů.
V ústavní stížnosti firma zpochybňovala zejména to, zda na ni automaticky přešla trestní odpovědnost od společnosti Metrostav, která v řízení původně figurovala a která na Metrostav Infrastructure převedla jednu svou divizi. Firma tvrdila, že byla do trestního řízení „vtažena“ až v odvolací fázi, i když proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání ani podána obžaloba, a že se nemohla od počátku obhajovat.
„Postupem obecných soudů nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky, neboť soudy stěžovatelce umožnily dostatečně široké uplatnění jejích obhajovacích práv tak, aby nebyla připravena o možnost účinně se hájit,“ reagoval ÚS v nálezu.
Odlišné stanovisko k nálezu uplatnila soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. „S obecnými soudy lze souhlasit, že k převodu části závodu z původně stíhané právnické osoby na stěžovatelku došlo s úmyslem vyhnout se trestnímu stíhání, respektive vyhnout se následkům trestní odpovědnosti. Nicméně, na rozdíl od většiny se domnívám, že tím, jak v této věci trestní soudy vůči stěžovateli postupovaly, překročily své pravomoci a jednaly svévolně, bez opory v zákoně,“ uvedla Dolanská Bányaiová.
Obžaloba v kauze tvrdila, že se v roce 2012 dohodli zástupci investora, společnosti HOMA holding, technického zástupce investora, firmy Cettus, a zhotovitele, kterým byl Metrostav, na neoprávněném odčerpání peněz ze zakázky financované z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod.
Oprava hotelu měla stát 74 milionů korun, dotace činila 43 milionů korun. Část dotace, o kterou firma požádala, však nebyla vyplacena a práce se zastavily. Pozastavení evropské dotace souviselo s vyšetřováním zakázky na opravu hřebčína v Kladrubech.
ÚS vyhověl oběti znásilnění, justice musí znovu rozhodovat o odškodném
Pachatel donutil dívku pod vlivem drog k pohlavnímu styku. Za znásilnění dostal dva roky vězení s podmínečným odkladem na 2,5 roku. Dívka se domáhala také náhrady nemajetkové újmy 200.000 korun. Trestní soud jí přiznal jen desetinu, zbytkem se měl zabývat civilní soud.
„Nedůvodné odkázání stěžovatelky se zbytkem jejího adhezního nároku na řízení ve věcech občanskoprávních by ji mohlo vystavit riziku sekundární viktimizace a vést k dalšímu porušování jejích základních práv. Toto riziko je u stěžovatelky obzvláště vysoké, neboť i v řízení před trestními soudy jí bylo přiznáno postavení zvlášť zranitelné oběti. Trestní soudy to však nijak nereflektovaly,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Milana Hulmáka.
Podle ústavní stížnosti rozhodnutí bagatelizovalo dopady trestného činu na život dívky, přenášelo na ni odpovědnost za utrpěnou újmu, navíc je částka nepřiměřeně nízká a nereflektuje skutečnost, že znásilnění je nejzávažnějším trestným činem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
Ústavní soudci konstatovali, že trestní soudy část nároků na náhradu škody přehlédly, část relativizovaly. Zabývaly se hlavně újmou na zdraví, nikoliv samotným zásahem do základních práv a zadostiučiněním za prožité duševní útrapy. Závěr soudů, že dopady trestného činu u dívky postupně odeznívají, navíc podle ÚS nekoresponduje s tím, jak situaci vnímá a popisuje ona sama.
Případ se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který se bude muset vypořádat se všemi nároky, včetně úroku z prodlení, a zvážit, jaká výše zadostiučinění bude s ohledem na konkrétní okolnosti spravedlivá a přiměřená. „ÚS však nijak nepředjímá, jakou konkrétní částku mají trestní soudy stěžovatelce přiznat,“ uzavřel soud v nálezu.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}