Aktual.: 15.05.2026 16:53
Klecany (u Prahy) – Jasný právní zákaz takzvaných konverzních praktik, což jsou snahy o změnu sexuální orientace, genderové identity a vyjadřování lidí řadících se ke komunitě LGBT+, by pomohl obětem těchto praktik. Jsou vědecky nepodložené, eticky neobhajitelné a spojované s riziky jako deprese, úzkosti a podobně. Obecně tzv. konverzní praktiky patří mezi extrémní projev nesnášenlivosti a neakceptace společnosti, která LGBT+ lidem vysílá signál, že jsou problémem. Na dotaz ČTK to odpověděl vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) Michal Pitoňák.
Evropská komise ve středu oznámila, že požádá všechny členské státy EU o zákaz konverzních praktik, jejichž cílem je změnit sexuální orientaci nebo identitu lidí, kteří se řadí ke komunitě LGBT+. Oznámení bylo reakcí na petici více než milionu občanů EU, kteří požadovali „závazný právní zákaz konverzních praktik zaměřených na občany LGBT+ v Evropské unii“.
Podle Pitoňáka je důležité, že komise jasně říká, že konverzní praktiky nemají v Evropské unii místo a že členské státy mají přijmout opatření k jejich zákazu, ale nejde o okamžitý zákaz, následovat bude v roce 2027 doporučení, které má členské státy vyzvat, aby zákaz tzv. konverzních praktik zavedly ve svých právních řádech. „To je významný politický signál, ale odpovědnost bude nadále ležet hlavně na jednotlivých státech. V Česku na tomto poli zaostáváme. Nemáme zvláštní zákon, který by konverzní praktiky výslovně zakazoval,“ uvedl Pitoňák.
Podle něj to neznamená, že by neexistovala žádná právní ochrana, například v případě násilí, nátlaku, vyhrožování nebo neoprávněného zdravotního zásahu. Chybí ale specifická ochrana obětí těchto praktik, jasný zákaz reklamy či nabízení těchto služeb, mechanismus hlášení, profesní odpovědnost a specializovaná podpora přeživších, dodal. Podle něj by pomohlo i systematické vzdělávání odborníků a odbornic v psychologii, psychiatrii a podobně i lepší mapování situace v ČR.
Data z dřívějšího šetření podle něj ukazují, že 37 procent respondentů a respondentek z Česka uvedlo zkušenost s některou z intervencí směřujících ke změně sexuální orientace nebo genderové identity, zatímco průměr v přehledu činil 27,7 procenta. „Je však důležité dodat, že tato otázka zahrnovala široké spektrum zkušeností, například tlak rodiny, modlitby, náboženské rituály či poradenství, psychologickou nebo psychiatrickou léčbu, medikaci, fyzické či sexuální násilí a verbální ponižování. Neznamená to tedy, že by v Česku masově fungovaly otevřené ’konverzní kliniky’, tak jak je známe z některých filmů např. z USA nebo Austrálie,“ vysvětlil Pitoňák.
Podle něj jde spíše o skryté a obtížně dokumentovatelné formy nátlaku a tzv. neafirmativního působení. „Klíčově bych poznamenal, že v Česku nemáme data na jejichž základě bychom o rozsahu tohoto fenoménu mohli objektivně informovat, z anekdotických informací však víme, že se odehrávají v některých rodinách, náboženských prostředích, neformálních komunitách nebo pod zástěrkou poradenství či ’terapeutického’ vedení, v němž je neheterosexuální orientace, trans identita nebo nebinární identita rámována jako problém, který má být překonán,“ dodal vedoucí pracovní skupiny.
Podle Mezinárodní asociace leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů v Evropě deset z 27 zemí EU zcela nebo částečně zakázalo konverzní terapii. V roce 2016 se stala Malta prvním státem EU, který zakázal jakýkoli pokus změnit sexuální orientaci homosexuálních osob. Později tuto praxi zakázala také Francie.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
