Aktual.: 19.05.2026 07:40
Praha/Kyjev – Poprvé musela opustit domov po okupaci Doněcku v roce 2014 a poté se opět musela stěhovat po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru roku 2022. Válka podle ukrajinské humanitární pracovnice Alyony Budagovské Ukrajince psychicky proměnila. Zatímco v prvních měsících po invazi převládal šok a strach z okupace či tanků v ulicích, nyní lidé podle ní čelí spíše hlubšímu emocionálnímu vyčerpání, obavám o blízké a pocitu, že si svět na válku zvyká. Budagovská to řekla v rozhovoru s ČTK.
„Válka na Ukrajině nezačala v roce 2022. Začala už v roce 2014, kdy Rusko okupovalo Krym a části východní Ukrajiny, včetně mého rodného Doněcku,“ uvedla Budagovská. Tehdy byla její rodina nucena odejít a začít nový život od nuly. Po začátku plnohodnotné invaze v roce 2022 zase uprchla z Kyjeva do Lvova a nedávno evakuovala rodiče ze Slovjansku v Doněcké oblasti kvůli sílícím útokům.
„Někdy mám pocit, jako by válka pronásledovala ukrajinské rodiny jako stín, kterému nelze úplně uniknout,“ popsala Budagovská. Lidé podle ní opakovaně přesouvají své životy, znovu budují domovy a přizpůsobují se novým podmínkám, přesto ale zůstávají ve stavu nejistoty.
Budagovská míní, že psychika Ukrajinců se za více než dva roky plnohodnotné války výrazně změnila. V roce 2022 podle ní převládal čistý šok a strach. „Lidé se báli tanků v ulicích, okupace, toho, zda vůbec bude existovat zítřek v podobě, jakou jsme znali,“ uvedla. Dnes jsou podle ní mnozí vůči věcem, které dříve působily nepředstavitelně, odolnější. Sirény, výpadky proudu nebo kontrolování raketových poplachů před schůzkami se staly součástí běžného života.
Zároveň ale podle ní zesílily jiné obavy. „Lidé se bojí hlavně ztráty svých blízkých. Bojí se emocionálního vyčerpání. Bojí se, že otupí,“ uvedla. Přítomný je podle ní také strach, že si mezinárodní společenství na válku postupně zvyká.
Budagovská přirovnala současný psychický stav společnosti k lidem stojícím uprostřed rozbouřeného moře. „V roce 2022 byly vlny obrovské a chaotické a každý se jen snažil neutonout. Dnes se lidé naučili plavat. Ale to, že umíte plavat, neznamená, že bouře skončila,“ řekla.
Upozornila také na generační a regionální rozdíly ve vnímání války. Mladší lidé se podle ní často přizpůsobují rychleji, protože vyrůstali ve světě neustálých změn a nejistoty. Starší generace naopak těžce nese ztrátu domovů a životů budovaných po desetiletí. Odlišná je podle ní i zkušenost lidí žijících blízko fronty. Zatímco pro obyvatele měst dále od bojů znamenají sirény především narušení každodennosti, v Doněcké oblasti mohou rozhodovat o životě a smrti.
Debaty v Evropě o takzvané únavě z války podle Budagovské Ukrajinci vnímají bolestně, přesto ale chápou, že i evropská společnost je po letech sledování konfliktu emocionálně vyčerpaná. „Nejtěžší je chvíle, kdy se únava pomalu promění v odstup nebo lhostejnost,“ podotkla.
Náladu v ukrajinské společnosti popsala jako směs vyčerpání, odolnosti a jakési tvrdohlavé naděje. „Lidé jsou unavení opravdu hlubokým způsobem. Přesto ale Ukrajinci dál žijí. Pracují, dobrovolničí, zamilovávají se, vychovávají děti, slaví narozeniny v krytech a plánují budoucnost, i když je zítřek nejistý,“ uvedla.
Podle Budagovské je odolnost Ukrajinců v zahraničí často špatně chápána. „Není to každý den heroický patos. Někdy odolnost jednoduše znamená ráno vstát po další probdělé noci a pokračovat v životě, protože nemáte jinou možnost,“ dodala.
Budagovská pracuje pro organizaci Člověka v tísni na Ukrajině, kde mimo jiné pomáhá s evakuací lidí z frontových oblastí. V současnosti žije v Kyjevě.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
