Lukašenko před svátkem omilostnil 32 vězňů, 28 podle serveru bylo politických

Přinejmenším 28 vězňů bylo politických, napsal k milostem opoziční server Naša Niva s tím, že pokud ovšem do Minska přijížděla americká delegace, na svobodu by se dostalo ještě mnohem více politických vězňů než před státními svátky.

Například letos v březnu z běloruských věznic propustili 250 z více než 1100 politických vězňů a USA na oplátku zrušily sankce na tři běloruské firmy vyrábějící potaš a zmírnily restrikce vůči běloruským bankám.

Na konci dubna si Minsk a Varšava vyměnily deset vězňů. Na svobodu tak vyšel opoziční novinář a aktivista polské menšiny Andrej Pačobut (polsky Andrzej Poczobut), výměnou mimo jiné za ruského archeologa Alexandra Buťagina. Jeho vydání přitom žádala Ukrajina, která Rusa viní z ničení kulturního dědictví kvůli nelegálním vykopávkám na Ruskem okupovaném Krymu.

Minsk, blízký spojenec Ruska, čelí izolaci již léta. Lukašenko vládne zemi s 9,5 miliony obyvatel již více než tři desetiletí a Bělorusko bylo opakovaně pod sankcemi – jak za potlačování lidských práv, tak za to, že Moskvě umožnilo využít své území při invazi na Ukrajinu v roce 2022. Lukašenkova vláda byla zpochybněna po prezidentských volbách v roce 2020, kdy stovky tisíc lidí vyšly do ulic na protest proti hlasování, které bylo široce považováno za zmanipulované. Byly to největší demonstrace od doby, kdy Bělorusko po rozpadu Sovětského svazu získalo v roce 1991 nezávislost. Při následném zásahu byly zadrženy desítky tisíc lidí a mnoho z nich policie zbila. Představitelé opozice buď uprchli ze země, nebo byli uvězněni. Pět let po masových demonstracích si Lukašenko loni zajistil sedmé funkční období ve volbách, které opozice označila za frašku.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}