Aktualizace: 10.03.2024 11:12
Berlín – Rozšíření Evropské unie v roce 2004 o deset států včetně České republiky bylo pro všechny obrovským úspěchem. V rozhovoru s ČTK to prohlásil nejvyšší politický představitel sudetských Němců Bernd Posselt. Ten přičlenění Česka tehdy podporoval, zároveň ale v Evropském parlamentu hlasoval proti českému přistoupení. Dnes Posselt nešetří chválou, když hovoří o pokroku ve vztazích Čechů, Němců a sudetských Němců. V rozhovoru označil Česko za jednoho z nejkonstruktivnějších členů unie a Prahu ocenil také za jasnou podporu Ukrajině, která se přes dva roky brání ruské vojenské invazi nařízené prezidentem Vladimirem Putinem.
„Jsme osudové společenství, které usiluje o mír a stabilitu. Putin chce Evropu zničit a (uchazeč o křeslo amerického prezidenta Donald) Trump se chce od Evropy odvrátit. Musíme tedy úzce spolupracovat a držet pospolu. České a německé národní zájmy se neliší, naopak se shodují,“ odpověděl Posselt na otázku, co EU Čechům přináší a jaký mají Němci užitek z českého členství.
V minulosti ovšem vztahy mezi Berlínem, Prahou a sudetskými Němci nebyly tak harmonické, jak je v současnosti všechny tři strany popisují. Sám Posselt v Evropském parlamentu v roce 2003 podobně jako dvě desítky německých konzervativních europoslanců hlasoval proti českému vstupu. Tehdy to v otevřeném dopise zdůvodnil tím, že jeho odmítnutí nebylo namířeno proti Čechům, ale bylo protestem vůči tomu, že dekrety prezidenta Edvarda Beneše zůstávají součástí českého právního řádu.
Dekrety, na jejichž základě byly z Československa po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců, jsou pro sudetské Němce citlivé téma. Česko dekrety považuje za právně vyhaslé. Podle česko-německé komise historiků přišlo při vysídlení a předcházející divoké fázi odsunu o život 15.000 až 30.000 lidí. Během předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320.000 až 350.000 obyvatel někdejšího Československa. Za podíl sudetských Němců na nacismu se Posselt opakovaně omluvil.
Nyní po více než dvaceti letech od hlasování k němu Posselt řekl, že za rozšíření evropského bloku bojoval celý svůj politický život. „Tedy ještě před pádem železné opony. Vždy jsem byl přesvědčen, že opona jednoho dne zmizí. A když se Československo stalo svobodným, byl to jeden z nejkrásnějších dnů mého života,“ řekl. „Samozřejmě jsem bojoval i za to, aby vlast mých předků byla součástí EU. Svým hlasem proti jsem chtěl jen říct, že stále existují otevřené problémy, protože tehdy česká vláda nechtěla absolutně žádný kontakt se sudetskými Němci,“ uvedl.
Poznamenal, že takových symbolických hlasování proti vstupu bylo tehdy více. „Mnozí sociální demokraté, ačkoli byli pro rozšíření, hlasovali proti Polsku, protože považovali za nezbytnou reformu agrární politiky. A řada členů Zelených hlasovala proti Maltě kvůli neprovedené směrnici o ochraně ptactva,“ vysvětlil.
„Vždy jsem ale zásadně byl pro české přistoupení, jak jsem tenkrát v otevřeném dopise uvedl. A dnes považuji Českou republiku za jednoho z nejpozitivnějších a nejkonstruktivnějších členských států EU,“ zdůraznil sudetoněmecký předák.
Rozšíření EU o převážně středoevropské a východoevropské státy považuje Posselt za mimořádný úspěch. „Deset zemí, které tehdy (v roce 2004) přistoupily, ale také Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko, které se připojily později, mají z členství v EU obrovský prospěch. Zároveň jsou také velmi důležité pro EU. Vidíme to třeba na jasném postoji Polska, Česka a Rumunska k válce na Ukrajině, který se příjemně liší od slabosti některých členských států,“ řekl Posselt.
Přínos vidí i v proměně kdysi rozdělené střední Evropy. „Bavorsko a Česká republika byly po staletí kvetoucím středem Evropy a dnes se jím díky přeshraniční spolupráci a evropskému sjednocení opět staly,“ řekl.
Jako jedinou realistickou alternativu k EU vidí Posselt Moskvou ovládanou Euroasii od Vladivostoku po Lisabon. „Kterou ale v žádném případě nechceme,“ řekl. Poznamenal, že Putin o myšlence takové Euroasie otevřeně hovoří a že nejen v Německu má pátou kolonu, kterou získal v Alternativě pro Německo (AfD) a podobných nacionalistických stranách. I přes vysoké volební preference se ale Posselt nástupu radikálů v Německu neobává. „Pravicově radikální AfD a levicově nacionalistická strana (Sahry) Wagenknechtové nemají díkybohu žádnou šanci svou protievropskou politiku prosadit, protože většina Němců se z historie poučila,“ dodal.
