Pařížská výstava ukazuje Tutanchamonovu hrobku v původní podobě

Organizátoři expozice zrekonstruovali jednotlivé komory včetně rozmístění předmětů přesně tak, jak ležely při objevu. To je něco, co v Egyptě není možné vidět, protože originální nález byl dávno rozebrán a převezen do muzeí. Každý z návštěvníků dostane audioprůvodce a postupně si prochází jednotlivá objevená místa podobně jako Carter.

Egyptoložka Florence Maruéjolová, pařížská mluvčí výstavy, zdůrazňuje její vzdělávací rozměr. Díky rekonstrukci v původním uspořádání si podle ní návštěvníci dokážou mnohem lépe představit bohatství pohřební výbavy mladého faraóna než při pohledu na jednotlivé předměty vystavené odděleně v muzeu.

Po prvních komorách plných neuspořádaných předmětů si návštěvníci výstavy mohou zblízka prohlédnout všechny pohřební svatyně, tedy pozlacené dřevěné schránky, které obklopovaly faraónovu rakev. Ta největší měřila přibližně pět metrů na délku a 2,7 metrů na výšku. Množství pozornosti přitahuje zejména jedna z nejvěrnějších kopií slavné zlaté pohřební masky.

Podrobnosti o objevu, které si návštěvníci vyslechnou v audioprůvodci, celkově přibližují jeden z největších archeologických příběhů všech dob. Na začátku 20. století se totiž archeologové domnívali, že v Údolí králů už byly objeveny všechny významné hrobky a že další hledání je jen ztráta času a peněz. Howard Carter s tím ale nesouhlasil. Výzkum financoval anglický šlechtic lord Carnarvon, po šesti letech bez úspěchu se ale údajně rozhodl zaplatit již jen jednu poslední sezónu.

Na začátku listopadu 1922 narazil jeden z dělníků při odklízení suti na kamenný schod. Carter brzy objevil, že schody vedou dolů a za nimi se nachází zazděný vchod se starověkými pečetěmi. Tehdy okamžitě zastavil práce a poslal Carnarvonovi telegram. A čekal, až lord spolu se svou dcerou Evelyn dorazí z Anglie. Teprve o dva týdny později udělali ve dveřích malý otvor a Carter do něj zasunul svíčku. Tehdy se ho lord Carnarvon údajně zeptal: „Vidíte něco?“ A on měl odpověděl: „Ano…úžasné věci.“ Ve světle svíčky se před ním začaly postupně vynořovat obrysy zlatých předmětů, které se nacházely v první místnosti hrobky.

Carter později napsal, že jak si jeho oči zvykaly na světlo svíčky, zlato bylo doslova všude. Nejvíce ho ale překvapil chaos – předměty neležely jako v muzeu, ale byly nahromaděné jeden přes druhý.

Samotné otevření hrobky byl ale jen začátek, Howard Carter byl totiž velmi pečlivý archeolog a strávil téměř deset let katalogizací všech nalezených předmětů. A během pařížské výstavy se návštěvníci rovněž dozví, že od objevu hrobky k nálezu samotné mumie uplynuly téměř tři roky. Carter z veškerých indicií vytušil, že má před sebou královskou hrobku, nicméně dlouhé měsíce netušil, co se v ní skrývá.

Tutanchamon usedl na trůn asi v devíti letech a zemřel přibližně o deset let později. Jeho téměř neporušená hrobka obsahovala přes pět tisíc předmětů, které archeologům poskytly jedinečný pohled na život i pohřební rituály starověkého Egypta. Bylo v ní i více než 130 vycházkových holí. Dlouho se odborníci domnívali, že šlo o symbol moc, Nyní se ale předpokládá, že Tutanchamon hůl skutečně používal, protože měl kvůli vrozeným vadám nebo následkům úrazu problémy s chůzí.

Záhadou do dneška zůstává právě i příčina jeho smrti. Dlouho oblíbenou teorii, že byl zavražděn úderem do hlavy, se již podařilo vyvrátit. Moderní CT vyšetření před několika lety ukázalo těžkou otevřenou zlomeninu levé stehenní kosti, k tomu se nejspíš přidala i infekce a jak se zjistilo, prodělal rovněž malárii.

Podle listu Le Parisien Francouze příběh Tutanchamona fascinuje již dlouhá léta. Například výstava v roce 2019 se stala tehdy nejnavštěvovanější výstavou ve Francii s více než 1,3 milionu návštěvníků. Nyní se expozice vrátila do Paříže v nové, více imerzivní podobě. Součástí výstavy je totiž prohlídka Údolí králů ve virtuální realitě, která návštěvníka přenese do starověkého Egypta.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}