Aktual.: 8.10.2026 10:50
Pardubice – Obyčejný cestovní kufr provázel rodinu Fürnbergových z Pardubic do Terezína a po skončení druhé světové války se s nimi vrátil zpět. Dnes je cenným svědectvím osudu rodiny, která přežila nacistické pronásledování. Rodinný příběh dnes v Památníku Zámeček v Pardubicích žákům představila historička Soňa Krátká.
Do Terezína odjela Pavla Fürnbergová se svým dvanáctiletým synem Kurtem v prosinci 1942. Její manžel Leo Fürnberg, válečný invalida z první světové války, byl kvůli tomu, že přišel o nohy, nejprve internován v Praze. Do Terezína byl převezen v roce 1943. Všichni tři válku přežili.
„Velkou roli hrála náhoda a obrovské štěstí. Pavla byla švadlena a Leo švec, tedy lidé s profesemi, které byly pro chod Terezína důležité. Ani to jim ale přežití nezaručovalo. V Terezíně zemřelo mnoho lidí, a tak je vlastně neuvěřitelné, že se podařilo přežít všem třem,“ řekla historička.
Na fotografiích je podle historičky patrné, jak těžce se na rodině pobyt v táboře podepsal. Špatné podmínky a nedostatek jídla se výrazně odrazily na jejich zdraví. Po válce se Leo, Pavla a jejich syn Kurt vrátili do Pardubic. V roce 1947 si změnili příjmení na Fiala. Zatímco rodiče zůstali v Pardubicích a jsou pohřbení na místním židovském hřbitově, jejich syn Kurt v roce 1949 emigroval do Izraele.
Kufr se po válce dědil v rozvětvené rodině. Helena, která ho později přivezla zpět do Pardubic, byla neteří Pavly Fürnbergové. Helena žila v Anglii. Narodila se tam v roce 1943. „V rodině se o kufru radili a nakonec se rozhodli, že ho předají někomu, kdo jeho příběh zachová a bude ho dál vyprávět,“ řekla historička.
Kufr s nápisy Fürnberg a Pardubice je po letech používání poškozený. Má lehkou dřevěnou konstrukci a papírový vnitřek, potah imituje tmavě hnědou kůži. Má kovové chrániče na rozích. Jedna dřevěná stahovací páska je ulomená a chybí mu zámek. Historička by proto chtěla, aby prošel odborným restaurátorským zásahem, který ale ponechá viditelné stopy jeho dlouhé historie.
„Je vlastně neuvěřitelné, že ten kufr to všechno přežil a po tolika letech se ještě vrátil zpátky do Pardubic. Paní Helena mi ho předala s dalším příběhem, ona je cestovatelka, světoběžnice. Ten kufr s nimi vlastně dál putoval, zabalili do něj věci, poslali ho napřed na jiné místo a oni za tím kufrem cestovali,“ řekla Krátká.
Historička pracuje v Technickém muzeu ve Vysokém Mýtě, pečuje o židovský hřbitov v Pardubicích, pomáhá udržovat hřbitovy v Luži a Hroubovicích a iniciuje vznik Kamenů zmizelých. K osobním věcem se dostává díky rodinám pamětníků. Například dochované prosebné lístky z Terezína podle ní ukazují, jak lidem v ghettu chyběly i ty nejzákladnější věci.
„Jedna rodina mi darovala taštičku s motáky své příbuzné. Nikdy nikdo ji neotevřel, takže nevěděli, co je obsahem motáků. Dala jsem si práci a přepisovala je slovo od slova. Je to strašně těžké čtení, když víte, že ta dáma skončila v Osvětimi,“ řekla Krátká.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}