Aktual.: 22.10.2026 06:15
Praha – Edvarda Beneše po jeho abdikaci na úřad prezidenta 5. října 1938 opakovaně vyzývala tehdejší československá vláda, aby zvážil svůj odchod do ciziny v co nejbližším možném termínu. Zároveň byl, i v kontextu velmi osobních útoků části tisku na jeho osobu, k tomuto rozhodnutí nabádán svými blízkými a přáteli doma i v zahraničí. Důležitou roli, proč Beneš svůj odjezd z vlasti nakonec opravdu uspíšil a 22. října 1938 odletěl do Londýna, pravděpodobně sehrálo i varování od britské tajné zpravodajské služby, konkrétně zaměstnance MI6 Harolda Gibsona. ČTK to při příležitosti dnešního 88. výročí odchodu prezidenta Beneše do exilu sdělili historici Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Podle Smetany si Beneš po přijetí Mnichovské dohody a následné abdikaci snažil především ve své vile v Sezimově Ústí odpočinout po extrémním vypětí předchozích dnů. „Dostavily se také zdravotní problémy, které byly pravděpodobně spojené zejména s atakou Ménierovy choroby, kterou trpěl celý život. Po několika dnech začal vycházet na procházky, nejprve jen do zahrady přilehlé k jeho vile, posléze i dále,“ popsal ČTK historik.
Beneš se také setkával se svými blízkými spolupracovníky, například Prokopem Drtinou, který o těchto dnech jeho života zanechal ve svých pamětech podle Smetany jediné soustavnější svědectví. „Samozřejmě začal též promýšlet plány do budoucna, přičemž počítal s odchodem do zahraničí. Z více nabídek na působení na zahraničních univerzitách poměrně brzy přijal tu z Chicagské univerzity, tedy města, kde žila největší komunita krajanů českého a slovenského původu z celých Spojených států,“ doplnil Smetana.
Setkávání se se svými politickými stoupenci, ke kterým kromě Drtiny patřili například také Jaromír Smutný, Zdeněk Chytil či Zdeněk Bořek Dohalský, mělo Benešovi podle Němečka zajistit v exilu spojení s domovem. Schůzky s nimi položily základ vzniku pozdější odbojové organizace „Politické ústředí“, která podle historika po okupaci českých zemí aktivně zpravodajsky pracovala a prostřednictvím kurýrů se pro Beneše stala zdrojem informací v londýnském exilu, řekl ČTK Němeček.
Podle Němečka byl Edvard Beneš pro nacisty „trnem v oku“. „Československý vyslanec Arnošt Heidrich ve své poválečné výpovědi napsal, že Adolf Hitler přišel s požadavkem, aby prezident Beneš odstoupil. Ten dále tlumočil ministr Hermann Göring vyslanci ČSR v Berlíně Vojtěchu Mastnému a státní podsekretář v německém ministerstvu zahraničních věcí Ernst von Weiszäcker vyslanci Heidrichovi v tom smyslu, že má-li mít Československo vůbec nějakou naději na slušnou dohodu s Německem, musí Beneš odstoupit, poněvadž Hitler k němu chová osobní nechuť,“ uvedl historik.
Beneš své rozhodnutí abdikovat zdůvodnil v dopise premiérovi Janu Syrovému podle Němečka slovy, že chce „vnitropoliticky i vněpoliticky usnadnit další vývoj státu a národa“. „Své poselství národu pak vložil do svého rozhlasového abdikačního projevu z 5. října 1938, v němž výstižně charakterizoval situaci, v níž se jeho stát ocitl: „Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jako jsme to ve svých dějinách učinili již několikrát, a koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi,“ uzavřel Němeček.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}