Aktual.: 22.10.2026 04:10
Kyjev – Nad Kyjevskou oblastí se rozezněl letecký poplach a děti přesně věděly, co mají dělat: popadly malé batůžky a rozběhly se ke krytu. Na školním hřišti po nich zbyla kola, hračky i jedna panenka. Učitelky posbíraly opozdilce a nasměrovaly je ke vstupu do krytu. Uklízečka mezitím kontrolovala, zda na hřišti někdo nezůstal, napsala agentura AFP.
„Všichni do krytu, rychle, rychle, rychle!“ pobízela děti ředitelka základní školy UMKA na předměstí Kyjeva Valentyna Kurinnová. Všichni si přitom byli vědomi rizik. Jen o pár dní dříve udeřil na stejné dětské hřiště dron. Těsně minul seniora, který zůstal venku, zatímco děti se přesunuly do bezpečí v podzemí. Záběry z bezpečnostní kamery zachytily, jak se muž podíval na oblohu a dal se na útěk. Pár sekund poté následoval výbuch.
Od zahájení ruské invaze na Ukrajinu uplynuly už čtyři a půl roku a mnozí obyvatelé ukrajinského hlavního města na varovné sirény už nereagují. Ve školách ale míří děti do úkrytu pokaždé. Moskva dříve útočila na město převážně v noci, teď tak činí i během dne. Neustálé nahánění dětí do a z krytů se tak stalo vyčerpávající součástí každodenního života. V den, kdy školu navštívila AFP, se rozezněl letecký poplach mezi 7:30 a 17:00 celkem pětkrát.
Během několika minut pokračovalo všech 130 dětí ze školy ve výuce v podzemí. Jasja, Varvara a dvě dívky jménem Aňa – jedenáctileté kamarádky už od mateřské školy – seděly kolem stolu. Ačkoliv prakticky vyskočily, aby mohly mluvit s novináři, jakmile na ně zamířila kamera, znejistěly.
„Když je to děsivé, můžeme se obejmout. Můžeme se také navzájem utěšit slovy,“ řekla Varvara. Pomáhají také společné vzpomínky – například na příhodu, které říkaly „Potopa“. Během přespávání ve škole totiž omylem vytopily koupelnu. Když na to teď vzpomínaly, rozesmály se na celé kolo.
Když vysvětlovaly pravidla pro případ leteckého poplachu, zvážněly. „Všichni jdeme společně do krytu a držíme se u sebe,“ řekla jedna Aňa. „Nechápu, proč se tak držíme u sebe. Vždyť bychom přece měli běžet do krytu co nejrychleji,“ dodala.
Ředitelka školy Kurinnová přitom vynaložila velké úsilí, aby zabránila propuknutí paniky. „Nemůžeme dávat najevo, že se bojíme. Musíme se usmívat, objímat děti a uklidňovat je,“ řekla. Učitelé museli také zvládat obavy rodičů. Do skupinových chatů posílali průběžné zprávy – plné emotikonů a ujištění, že „jsme v bezpečí!“ – a také fotografie dětí, jak v podzemí plní školní úkoly.
Soukromá škola UMKA je na Ukrajině spíše výjimkou. Jen 40 procent škol v hlavním městě podle magistrátu disponuje kryty, které mají dostatečnou kapacitu pro všechny žáky. I ty jsou však často nedostatečně vybavené. A jak jsou sirény varující před rizikem vzdušných útoků častější a poplachy trvají déle, stále více rodičů se obrací na školní inspekci. Stěžují si na nevyhovující podmínky včetně nedostatku pitné vody nebo špatného přístupu k toaletám.
Škola UMKA má štěstí – disponuje podzemními prostorami a má soukromé financování. Po vypuknutí války zaměstnanci rychle přizpůsobili situaci podzemní prostory, které byly původně určeny pro hudební školu. Kryt má čtyři samostatné vstupy, což umožňuje hladký přesun všech dětí do podzemí. Samotný prostor tvoří několik místností a chodeb vybavených lavicemi pro všechny žáky.
„V krytu trávíme více času než ve třídách,“ povzdechla si Kurinnová. Děti po dvou hodinách strávených v podzemí přivítaly konec poplachu s obrovským nadšením. Dívky se jmény Aňa, Jasja a Varvara zakončily hodinu angličtiny a vyběhly ven, aby si užily patnáctiminutovou přestávku na slunci a čerstvém podzimním vzduchu. „Svoboda!“ zvolala Aňa v angličtině, načež se připojily ke spolužákům, kteří si hráli s obrovským červeno-žluto-modrým balonem.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}