Aktual.: 11.11.2026 08:50
Praha – Stíhání představitelů českého hudebního undergroundu komunistickou Státní bezpečností (StB) v polovině 70. let svedlo dohromady Václava Havla s umělcem Ivanem Martinem Jirousem. Básník známý pod přezdívkou Magor v roce 1975 napsal manifest Zpráva o třetím českém hudebním obrození, který se šířil samizdatově nebo pomocí přednášek. Zpráva se dostala i do ruského exilového časopisu Kontinent, který sledovala tajná služba KGB, což vedlo k nátlaku StB na tehdejší československou undergroundovou komunitu. Vyplývá to z nově objevených dokumentů v archivu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Jirous pochopil nebezpečí, a proto začátkem roku kontaktoval Havla, který si uvědomil důležitou roli undergroundu v boji proti komunistickému režimu.
„Když jsme společně s Františkem Stárkem Čuňasem pracovali na monografii Kapela, objevil jsem v Archivu bezpečnostních složek klíčové dokumenty k procesům z roku 1976 i roli, kterou v nich sehrál Václav Havel,“ sdělil ČTK Ladislav Kudrna, ředitel ÚSTR. Název monografie Kapela vychází z názvu celostátní akce, jejímž účelem bylo, aby příslušníci StB vytipovali „závadové“ hudební skupiny a zamezili jejich vystupování.
Dnes uplynulo 50 let od odvolacího řízení u krajského soudu v Praze, který definitivně potvrdil nepodmíněné tresty pro představitele českého undergroundu a skupiny The Plastic People of the Universe. Proti rozsudku se v Československu i v zahraničí zdvihla vlna odporu, což bylo jedním z impulsů k pozdějšímu sepsání Charty 77.
„Havel si uvědomil obrovskou příležitost sjednotit do té doby roztříštěnou opozici na základě toho, že budou bojovat za vlasaté kluky, jejichž způsob života byl naprosto v nesouladu s komunismem,“ uvedl Kudrna.
Čtyři nezávislí undergroundoví umělci Martin Jirous, Svatopluk Karásek, Vratislav Brabenec a Pavel Zajíček byli na podzim roku 1976 odsouzeni za údajné výtržnictví k nepodmíněným trestům od osmi do 18 měsíců. K pobytu za mřížemi je přivedlo obvinění, že v textech některých svých písní použili vulgární slova. Komunistická justice chtěla umělce původně soudit za toxikomanii a „podvracení republiky“.
„Tím, že StB na případ naroubovala paragraf s trestným činem výtržnictví, se chtěla vyhnout politickému pozadí procesu a mezinárodnímu skandálu, jelikož v Československu v březnu 1976 vstoupily v platnost dva zásadní Mezinárodní pakty OSN o lidských právech, které úzce souvisely se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách ze srpna 1975, signovaným Gustávem Husákem,“ podotkl Kudrna.
Podle ředitele ÚSTR udělal komunistický režim potvrzením těchto trestů strategickou chybu, která pomohla odstartovat pád totality o 13 let později. „Režim si rozhodně nepřál sjednocení roztříštěného opozičního hnutí na společné platformě, což se v lednu 1977 stalo skutečností. O procesu s undergroundem se k velké nelibosti režimu dozvěděla ve větší míře zahraniční média. Bylo to především zásluhou Jiřího Němce, Václava Havla a celého okruhu jejich spolupracovníků. Underground a jeho aktivity vedly ke vzniku Charty 77. Ostatně není náhodné, že právě z podzemního společenství pocházelo nejvíce signatářů Charty 77,“ konstatoval Kudrna.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}