Aktualizace: 19.05.2024 06:50
Praha – V údolí pod pražským Nuselským mostem se nachází nevšední a stále pro mnoho lidí neznámá Umělecká zahrada, která vznikla před sto lety okolo prosperující sochařské dílny. Na úzkém pozemku podél železniční trati doplňují stromy, keře, trávníky a záhony s květinami desítky uměleckých děl – sochy, busty a reliéfy, vstupní portály, sloupy, fontány či altány s posezením. Pozoruhodnou i pohnutou historii tohoto místa připomíná nově otevřená výstava v galerii zahrady, která mapuje umění sochařů a štukatérů z přelomu 19. a 20. století. Areál je veřejnosti přístupný do konce října, a to každou středu a sobotu od 10:00 do 16:00. ČTK to řekl majitel Umělecké zahrady Vojtěch Haluza, který stojí za její novodobou obnovou.
Školy či jiné organizované skupiny si mohou domluvit komentované prohlídky. Přístup do zahrady je z ulice Křesomyslova nedaleko tramvajové zastávky Svatoplukova.
Příběh zahrady začal v roce 1924, odkdy na tomto místě fungoval ateliér prvorepublikového sochaře Karla Nováka. Vznikla zde nejen jeho díla, ale i sochy dalších významných umělců té doby, hlavně modely velkých figurálních návrhů. Novákova nuselská dílna se podílela například na alegorické postavě Vltavy a jejích čtyř přítoků při zdymadle u Dětského ostrova na Smíchově nebo na památníku Praha svým vítězným synům na náměstí Pod Emauzy. Vznikaly tu modely a součásti i pro Husův pomník na Staroměstském náměstí nebo Žižkovu sochu na Vítkově.
Po znárodnění sochařského závodu začátkem 50. let minulého století v areálu fungovala provozovna podniku Krátký film Praha. Tým filmových výtvarníků kolem Břetislava Pojara v areálu natočil legendární pohádky jako Pane, pojďte si hrát, Kocour Mikeš, Pat a Mat, Dášenka nebo O zvířátkách pana Krbce.
Zahrada mezitím chátrala, zkázu ji přinesla na přelomu 60. a 70. let výstavba Nuselského mostu, během níž sloužil areál jako zázemí stavebních firem. Většina uměleckých děl byla během stavby zničena, zasypána sutí nebo skončila v betonových základech mostní konstrukce. Začátkem 90. let se zdevastovaný prostor v restituci vrátil potomkům původního majitele, kteří ho prodali staviteli Vojtěchu Haluzovi. Ten v něm zřídil sídlo své stavební firmy, s několika spolupracovníky začal postupně obnovovat zchátralé pozemky i budovy a zahradě v Nuselském údolí vracet původní genius loci.
Z areálu bylo třeba vyvézt hromady suti, nalezená díla z Novákova ateliéru restaurovat nebo podle fotografií znovu odlít, na zahradě podle dobových snímků obnovit cesty, schodiště, opěrné zídky, drobnou architekturu či vstupní zahradní domek a prostor osázet zelení. Uprostřed velkoměsta tak lidé najdou ojedinělé lapidárium pod širým nebem. Haluza vytvořil prostor, kde se podle něj potkává minulost se současností. I proto vedle děl prvorepublikových umělců jsou v zahradě také instalace současných tvůrců a práce žáků Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích na Jičínsku.
