Aktual.: 23.08.2024 12:42
Ostrava – Krajský soud uložil podmíněný trest sedmaosmdesátileté ženě, která se loni v říjnu v Ostravě pokusila zabít svou dnes třiašedesátiletou vážně nemocnou dceru. Chtěla tak vyřešit tíživou situaci související se svým stářím i úbytkem sil. Dcera utrpěla podlitiny, oděrky a zlomeninu nosních kůstek. S matkou se pak usmířila a odpustila jí. Žena se dohodla se státním zástupcem na vině a trestu, soud dohodu schválil. Dostala trest tří let odnětí svobody podmíněně odložený na pět let. Hrozilo jí přitom vězení až na 20 let. Kromě toho odsouzená musí docházet k psychiatrovi a zaplatit pojišťovně škodu přes 7000 korun.
„Tam se sešlo několik negativních okolností. Jednak samozřejmě horší psychický stav paní obžalované, špatný fyzicky stav poškozené, její dcery, a samozřejmě velkou roli tam hrál věk paní obžalované, která má dnes 87 roků. Myslím si, že to pro ni bylo poměrně fyzicky i psychicky náročné období a ona to bohužel řešila tímto nešťastným způsobem,“ řekl dnes novinářům státní zástupce David Bartoš.
Žena si loni v říjnu přinesla v noci zhruba 400 gramů vážící kámen a svou spící dceru trpící roztroušenou sklerózou, která tam byla na návštěvě, začala bít do hlavy. Dcera křičela a odstrkovala ji, ženu pak okřikl i manžel, který přišel do pokoje. Žena pak odešla s úmyslem spáchat sebevraždu skokem z výšky, to si ale rozmyslela a vrátila se. Měla připravené omluvné dopisy pro příbuzné, které se později našly.
Podle státního zástupce byl ženin pokus zabít dceru poměrně chabý a v podstatě ani nemohl opravdu dceru usmrtit. Stále se ale jedná o pokus o vraždu. „Byla ovlivněna svým psychickým stavem, v podstatě jednala v jakémsi zkratkovitém okamžiku. I vzhledem k jejímu věku a samozřejmě s ohledem na to, že poškozená to v podstatě dnes už nechce nějak řešit, nepřipojila se s žádnou náhradou škody a své vztahy s maminkou urovnala, tak si myslím, že by bylo naprosto nesmyslné ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody,“ řekl státní zástupce.
Dcera žije v chráněném bydlení a s matkou se navštěvují. Soudce Ondřej Běčák řekl, že s odstupem se daná situace jeví až absurdní, protože o nemocnou dceru i tehdy bylo a je postaráno. Značnou roli ale hrála psychika obviněné. „Dokázala si vsugerovat sama sobě, že bez ní existence poškozené na světě také už nemá smysl, cítila se vyčerpaná, zahnaná do kouta,“ řekl soudce.
V daném případě je podle něj výjimečně třeba přihlédnout k relativně omezenému následku, specifické životní situaci obviněné i k pohnutkám, které ji k činu vedly. Lze proto výjimečně schválit dohodu a uložit podmíněný trest v maximální míře.
