Aktual.: 27.11.2024 04:04
Paříž – Tisíce dřevěných, kamenných a kovových pozůstatků z vyhořelého pařížského chrámu Notre-Dame bylo pečlivě vyzvednuto z popela, dostalo inventární číslo a bylo uloženo na tajném místě nedaleko Paříže. Tam mají přístup jen archeologové, kteří do unikátního archivu musí chodit v ochranných oblecích kvůli olovu, které při požáru vše kontaminovalo, napsala agentura AFP.
Oblečení v kombinéze od hlavy až k patě ale mohou zkoumat to, co už nikdy neuvidí žádný návštěvník katedrály, která se po opravách otevře veřejnosti v neděli 8. prosince. Na policích tu leží pozůstatky po požáru, který chrám zničil 15. dubna 2019.
V desítkách regálů je uloženo 10.000 kusů zuhelnatělého dřeva, tisíce kovových svorníků a hřebíků a zčernalé kamenné bloky. Jsou to zbytky krovu ze 13. století, klenby a štíhlé věže, kterou navrhl architekt Eugène Viollet-le-Duc. Mezi kusy plechu zkrouceného požárem vyčnívá téměř netknutý zvon, hodinový stroj, kousek ozdobného vlysu nebo hlava anděla, která si jako zázrakem zachovala zbytky své červené a modré polychromie.
Ve stanu čekají kusy trámů – některé zcela černé, jiné se stále zřetelně viditelnými letokruhy – než se vědci dostanou k jejich studiu. Badatelé sem docházejí od roku 2022.
Bezprostředně po požáru se archeologové úřadu DRAC spadajícího pod ministerstvo kultury rozhodli, že všechny trosky a suť z požáru chrámu budou považovány za „archeologické nálezy“. Jako takové byly klasifikovány jako historické památky, mají status „movitého archeologického majetku“ a nakládání s nimi je značně omezeno.
„Již dříve se sbíraly jednotlivé prvky zachráněné během katastrof, například po požáru Bretaňského parlamentu v Rennes nebo zámku v Lunéville. Co však bylo u Notre-Damu nové byl rozsah a systematičnost celé operace,“ uvedl vedoucí regionálního archeologického oddělení úřadu DRAC Stéphane Deschamps.
„Je to mimořádný zdroj informací o stavbě, o které každý slyšel, ale která ve skutečnosti nikdy nebyla řádně prozkoumána. Tento požár, který je naprostou tragédií, má také mimořádný potenciál pro poznání, vědu a výzkum,“ zdůraznil ředitel DRAC Laurent Roturier.
Sesbírání archeologicky zajímavých trosek požáru bylo samo o sobě velkou výzvou a složitou operací, která trvala 20 měsíců. Práce ovlivňovala četná omezení jako zabezpečení chrámu, přítomnost olova nebo potřeba koordinace s rekonstrukcí katedrály, popisuje Deschamps.
Archeologové nemohli k fragmentům chodit osobně kvůli hrozbě zhroucení klenby. Vykopávky tak probíhaly „na dálku“. Fotogrammetrická měření zaznamenala přesnou polohu a rozměry jednotlivých prvků, ty pak byly postupně jednotlivě vyzvednuty pomocí dálkově ovládaných robotů nebo pro ně šli techničtí pracovníci zavěšení v postrojích v případě prvků umístěných na klenbách. Sesbírané nálezy byly pečlivě zabalené a očíslované a v první fázi uložené pod stany na prostranství před chrámem.
Tato mravenčí práce posloužila i při rekonstrukci Notre-Damu. Architekti a řemeslníci se chodili dívat na jednotlivé prvky a zkoumali, jak byla původně sestavena klenba nebo konstrukce věže. Poznatky pak uplatnili při výrobě kopií. Zkoumání zuhelnatělých úlomků dřeva také ukázalo, že na původní stavbu bylo použito čerstvé dřevo a tak ani trámy na nové krovy není potřeba sušit.
Část sesbíraných artefaktů bude vystavena v muzeích, část ale zůstane k dispozici vědcům pro další bádání. Vědci už teď například určují přesněji data, kdy a kde byly pokáceny stromy na výstavbu katedrály ve 13. století nebo jakou metodou byly trámy svázané. Zjistí také v jakém horském pohoří byly stromy pokáceny a mohou to využít k analýze klimatických změn.
„Za 20 nebo 30 let se možná budou vědci více zajímat o restaurátorské práce z 19. století a budou mít k dispozici technické prostředky, které dnes nemáme. Naší povinností je zachovat všechny tyto pozůstatky tak, aby jim byli k dispozici,“ říká Deschamps.
