AP: Jak se Polsko z komunistické trosky stalo jednou z 20 největších ekonomik

Je to historický skok z postkomunistických trosek let 1989–1990 k dnešnímu evropskému šampionovi růstu, který podle ekonomů nabízí poučení o tom, jak přinést prosperitu běžným lidem. A jak uvedla administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa, tento úspěch by měl být odměněn pozváním Polska jako hosta na letošní summit skupiny velkých světových ekonomik G20.

Tato proměna se odráží i v lidech, jako je například Joanna Kowalská. Je to inženýrka z Poznaně, města s půl milionem obyvatel, které leží mezi Berlínem a Varšavou. Kowalská se po pěti letech pobytu ve Spojených státech vrátila domů, do Polska.

„Často se mě ptají, jestli mi něco nechybí, když jsem se vrátila do Polska. A upřímně řečeno, mám pocit, že je to spíš naopak,“ říká Kowalská. „My jsme v tolika oblastech před Spojenými státy.“

Kowalská pracuje v poznaňském výpočetním středisku, které vyvíjí první továrnu na umělou inteligenci (AI) v Polsku a propojuje ji s kvantovým počítačem – jedním z deseti v Evropě financovaných z programu Evropské unie.

Kowalská po absolvování poznaňské polytechniky pracovala v USA pro softwarovou společnost Microsoft. Práci považovala za splněný sen, ale říká, že jí chyběl pocit poslání. „Zvlášť pokud jde o umělou inteligenci, technologie se v Polsku začaly rozvíjet velmi rychle,“ říká Kowalská. „Bylo tedy velmi lákavé se vrátit.“

Pozvání na summit G20 je spíše symbolické. Od prvního setkání G20 na úrovni ministrů financí v roce 1999 nebyla žádná země v roli hosta povýšena na plnoprávného člena, takový krok by vyžadoval souhlas všech členů. Původní země navíc nebyly vybrány jen podle velikosti hrubého domácího produktu (HDP), ale i podle své systémové důležitosti pro světovou ekonomiku.

Gesto však odráží statistickou realitu: za 35 let – tedy o něco méně než jednoho pracovního života – HDP na hlavu v Polsku do roku 2025 vzrostl na 55.340 dolarů (1,18 milionu Kč), což je 85 procent průměru EU. V roce 1990 to bylo 6730 dolarů, což tehdy představovalo 38 procent průměru EU. Dnes je to zhruba na úrovni Japonska, kde HDP na hlavu dosahuje 52.039 dolarů. Tato čísla vycházejí z dat Mezinárodního měnového fondu (MMF) přepočtených na dnešní dolary a upravených o nižší životní náklady v Polsku.

Od vstupu do EU v roce 2004 rostla polská ekonomika průměrným tempem 3,8 procenta ročně, což výrazně překonává evropský průměr, který činí 1,8 procenta. Podle Marcina Piontkowského z varšavské Akademie Leona Kožmiňského, autora knihy o ekonomickém vzestupu země, nestojí za úspěchem pouze jeden faktor.

Jedním z nejdůležitějších bylo rychlé vybudování silného institucionálního rámce pro podnikání. To zahrnovalo nezávislé soudy, antimonopolní úřad zajišťující spravedlivou konkurenci a silnou regulaci bank, která měla zabránit tomu, aby problémy bank zastavily poskytování úvěrů. Díky tomu ekonomiku neovládla korupce ani oligarchové, jak se to stalo v některých jiných postkomunistických zemích.

Polsko také těžilo z miliard eur poskytnutých jako unijní pomoc před vstupem do Evropské unie i po něm, kdy země získala přístup na obrovský jednotný trh. Především ale panovala široká shoda napříč politickým spektrem, že dlouhodobým cílem Polska je členství v EU.

„Poláci věděli, kam směřují,“ řekl Piontkowski. „Polsko si stáhlo instituce, pravidla hry a dokonce i některé kulturní normy, které Západ budoval 500 let,“ dodal.

Komunismus, jakkoli znamenal útlak, k tomu nepřímo přispěl tím, že rozbil staré společenské bariéry a otevřel vysokoškolské vzdělání dělníkům a rolníkům, kteří dříve neměli šanci. Postkomunistický boom ve vzdělávání znamená, že dnes má v Polsku vysokoškolský titul polovina mladých lidí.

„Mladí Poláci jsou například vzdělanější než mladí Němci,“ říká Piontkowski. Přitom ale vydělávají jen polovinu toho, co Němci. To je podle něj nepřekonatelná kombinace při lákání investorů.

Společnost Solaris Bus & Coach, kterou v roce 1996 v Poznani založil Krzysztof Olszewski, je dnes jedním z předních evropských výrobců elektrických autobusů s podílem na trhu kolem 15 procent. Její příběh ukazuje jeden z rysů polského úspěchu: podnikavost a ochotu riskovat a budovat nové věci.

Olszewski, který za komunismu vystudovaný inženýrství, si otevřel autoservis, kde opravoval polská auta pomocí náhradních dílů ze západního Německa. Přestože většina podniků byla znárodněna, úřady umožňovaly malé soukromé dílny, vysvětluje ekonomka Katarzyna Szarzecová z poznaňské ekonomické školy. „Byly to ostrůvky soukromého podnikání,“ říká.

V roce 1996 Olszewski otevřel pobočku německé autobusové firmy Neoplan a začal vyrábět pro polský trh. „Vstup Polska do Evropské unie v roce 2004 nám dal důvěryhodnost a přístup na obrovský otevřený evropský trh s volným pohybem zboží, služeb i lidí,“ řekl Mateusz Figaszewski, který má ve firmě na starosti vztahy s institucemi.

Pak přišlo riskantní rozhodnutí začít v roce 2011 vyrábět elektrické autobusy, v době, kdy s touto technologií v Evropě experimentovalo jen málo firem. Podle Figaszewského měly velké západní společnosti více co ztratit, pokud by přechod na elektromobilitu nevyšel. „Stala se z toho příležitost získat na trhu technologický náskok,“ řekl.

Polsko ale stále čelí náročným podmínkám. Kvůli nízké porodnosti a stárnoucí populaci bude méně pracujících schopno podporovat důchodce. Průměrné mzdy jsou nižší než průměr EU. Ačkoli malé a střední podniky prosperují, jen málo z nich se stalo globálními značkami.

Primátor Poznaně Jacek Jaśkowiak vidí domácí inovace jako třetí vlnu postsocialistického ekonomického vývoje Polska. V první vlně otevřely zahraniční firmy na začátku 90. let v Polsku továrny a využily kvalifikované pracovní síly. Kolem přelomu tisíciletí přinesly západní firmy pokročilejší obory, včetně financí, IT a inženýrství. „Teď je čas začít takové sofistikované aktivity rozvíjet přímo tady,“ říká Jaśkowiak a dodává, že jednou z jeho hlavních priorit jsou investice do univerzit.

„V oblasti inovací a technologického pokroku je stále hodně práce,“ dodává ekonomka Szarzecová. „Ale stále stoupáme po žebříčku přidané hodnoty. Už nejsme jen dodavatelem náhradních dílů,“ upozorňuje.

Studenti Szarzecové říkají, že je potřeba udělat víc pro snížení rozdílů mezi městy a venkovem, zpřístupnit bydlení a podpořit mladé lidi při zakládání rodin. Zároveň upozorňují, že Poláci musejí uznat, že přistěhovalci – například miliony Ukrajinců, kteří uprchli před ruskou invazí v roce 2022 – přispívají k ekonomickému rozvoji v zemi, kde stárne populace.

„Polsko má tak dynamickou ekonomiku a tolik příležitostí k rozvoji, že tady samozřejmě zůstávám,“ řekl sedmadvacetiletý student Szarzecové Kazimierz Falak. „Polsko má velkou budoucnost.“

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}