Aktualizace: 28.05.2024 09:51
Gaza – Více než 16 kilometrů pobřeží Pásma Gazy zaplňují stanové tábory, které se rozrůstají do polí a ulic měst a obcí. Žijí v nich celé rodiny, které izraelská ofenziva vyhnala z oblasti Rafáhu, odkud během posledních tří týdnů uprchly statisíce Palestinců. Otcové shánějí vodu a jídlo, zatímco děti prohrabávají odpadky a sutiny budov a hledají zbytky dřeva nebo lepenky, které by jejich matky použily pro oheň na vaření. Nedaleko stanů mají vykopané díry, které slouží jako toalety, napsala dnes agentura AP.
Většina z palestinských uprchlíků přežívajících nyní na pobřeží Pásma Gazy se během války, která začala loni v říjnu, stěhovala kvůli izraelskému bombardování a pozemním bojům už několikrát. Cílem Izraele v Gaze je zničit palestinské hnutí Hamás, válka ale toto území zcela zdevastovala a způsobila situaci, jež se podle OSN blíží hladomoru.
„Situace je tragická. V jednom stanu žije 20 lidí, nemají čistou vodu ani elektřinu,“ řekl Muhammad abú Radván, učitel, který žije ve stanu s manželkou, šesti dětmi a dalšími členy své rodiny. „Nedokážu vysvětlit, jaké to je neustále se stěhovat a přitom ztrácet své milované,“ dodal.
Abú Radván uprchl z Rafáhu krátce poté, co Izrael 6. května zahájil operaci i v této oblasti a když se bombardování začalo blížit k domu, v němž se ukrýval. Jeho rodina zaplatila 1000 dolarů za oslí povoz, aby je dovezl šest kilometrů na předměstí Chán Júnisu, kde pak přebývali jeden den venku, než sehnali materiál na provizorní stan. Vedle něj vykopali díru, kterou používají jako toaletu. Kolem ní pověsili staré šaty, aby měli trochu soukromí.
Rodiny si obvykle musí kupovat dřevěné tyče a plachty na stany, což může vyjít až na 500 dolarů, nepočítaje lana, hřebíky a náklady na dopravu materiálu, uvedla humanitární skupina Mercy Corps. Izraelské úřady, které kontrolují všechny vstupy do Gazy, pouští na území větší počet soukromých kamionů, uvedl humanitární pracovník OSN. Palestinci říkají, že na trzích je nyní víc ovoce a zeleniny a ceny některého zboží klesly. Většina vysídlených Palestinců ale na to nemá, mnozí už měsíce nedostávají plat. A ti, kteří mají peníze v bance, je nemohou vybrat, protože v bankách peníze nejsou. Mnozí se proto obrací na překupníky, kteří si za hotovost účtují až 20 procentní příplatek.
Množství humanitární pomoci, kterou by mohly organizace OSN a další skupiny distribuovat Palestincům zdarma, kleslo v poslední době na velmi nízkou úroveň. Zatímco dříve to bylo i několik stovek kamionů denně, od 6. května jich bylo podle pátečních údajů Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) v průměru 53 za den. Přitom podle americké vládní agentury pro humanitární pomoc (USAID) by jich nyní bylo denně potřeba asi 600, aby se zabránilo hladomoru.
V posledních třech týdnech se většina pomoci do Gazy dostává přes dva přechody na severu a přes plovoucí molo postavené Spojenými státy. Dva hlavní přechody na jihu, Rafáh z Egypta a Kerem Šalom z Izraele, buď nefungují, nebo jsou pro humanitární organizace z velké části nepřístupné kvůli bojům v jejich okolí. Izrael tvrdí, že přes Kerem Šalom pouští nyní stovky kamionů, ale OSN jich na území Gazy poslední tři týdny dokázala převzít jen asi 170.
Množství paliva, které se do Pásma Gazy dostává, podle OCHA kleslo asi na třetinu toho, co se tam vozilo před zahájením ofenzivy v Rafáhu. Toto malé množství se těžko rozděluje, je potřebné pro chod nemocnic, pekáren, vodních čerpadel a aut rozvážejících humanitární pomoc.
Většina těch, kteří uprchli z Rafáhu, se tísní v zóně, kterou Izrael označil za humanitární. Jde o úzkou oblast na pobřeží a předměstí Chán Júnisu zničeného boji. „Na těchto oblastech není nic humanitárního,“ řekla Suze van Meegenová, která vede operace Norské rady pro uprchlíky (NRC) v Gaze. Ve většině této oblasti nejsou žádné charitativní kuchyně ani trh s potravinami, nefungují tam zdravotnická zařízení, jen několik polních nemocnic a malých zdravotních stanů, kde mohou ošetřit jen naléhavé případy, a to tak, že dají lidem léky na bolest či antibiotika, pokud je mají.
V oblasti Mavásí u pobřeží jsou většinou jen pobřežní duny, nejsou tam zdroje vody ani kanalizační systém. Odpad a odpadky se tak hromadí v blízkosti stanů a mnoho lidí trpí hepatitidou či průjmem, mají kožní alergii či vši, uvedla skupina Mercy Corps.
Jeden humanitární pracovník, který uprchl z Rafáhu a který nemohl uvést jméno agentury, pro niž pracuje, popsal, že ve stanových táborech se dá jen těžko chodit, jak jsou hustě zastavěné. Mnoho lidí tam podle něj má žloutenku a všude je cítit „hrozný smrad“ z odpadních vod a hromad odpadků.
Izrael tvrdí, že ofenziva v Rafáhu je klíčová pro jeho válečný cíl zničit Hamás v Pásmu Gazy. Válku začalo toto hnutí útokem na Izrael, při němž 7. října palestinští ozbrojenci zabili na 1200 lidí a asi 250 dalších osob unesli. Izraelská ofenziva stála životy více než 36.000 Palestinců, jak uvádí ministerstvo zdravotnictví v Gaze ovládané Hamásem.
Humanitární skupiny několik měsíců varovaly, že operace v Rafáhu ještě zhorší humanitární krizi v Gaze. Izrael tvrdí, že operace v Rafáhu zatím není plnohodnotnou invazí, ale boje se za poslední tři týdny rozšířily z východních částí Rafáhu do centrálních čtvrtí města. V neděli izraelská armáda zasáhla stanový tábor v západní části Rafáhu, kde způsobila velký požár a podle místních zdravotnických úřadů zabila nejméně 45 lidí. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvedl, že se stala „tragická chyba“.
Od exodu, který operace v Rafáhu způsobila, vyrostly podle satelitních snímků z minulého týdne hustě zalidněné stanové tábory, které se táhnou podél pobřeží od severu Rafáhu až po Dajr Balah v centrální části Pásma Gazy. Zchátralé stany a přístřešky jsou hustě nacpané do bludišť z vlnitého kovu a plastových fólií, přikrývek a prostěradel přehozených přes dřevěné tyče ve snaze získat trochu soukromí.
Támir Saíd popsal, jak chodí každé ráno v šest hodin shánět vodu, vrací se obvykle kolem poledne do stanu, který postavil u Chán Júnisu a v němž žije s téměř 20 příbuznými. Jeho tři děti ve věku čtyři až 10 let jsou stále nemocné, ale musí je posílat pro dřevo na oheň, i když se bojí, že v sutinách domů narazí na nevybuchlé bomby. Jeho starý otec má problémy s pohybem, takže používá k mytí pouze kbelík. A syn musí pravidelně platit za jeho převoz do nejbližší nemocnice na dialýzu.
„Dřevo stojí peníze, voda stojí peníze, všechno stojí peníze,“ řekla s pláčem Támirova žena. „Bojím se, že se jednoho dne probudím a přijdu o děti, matku, manžela, rodinu,“ dodala.
