Aktual.: 22.02.2025 05:35
Londýn – Na první „přičichnutí“ to zní odpudivě: nasajte vůni starověké mrtvoly. Ale výzkumníci, kteří se ve jménu vědy oddali zvědavosti, zjistili, že dobře zachovalé egyptské mumie ve skutečnosti voní docela dobře. Napsala o tom agentura AP.
„Ve filmech a knihách se těm, kteří přičichnou k mumifikovaným tělům, dějí hrozné věci,“ říká Cecilia Bembibreová, šéfka výzkumu na Institutu udržitelného dědictví na britské University College London (UCL). „Překvapila nás příjemnost jejich vůně,“ dodává.
„Dřevité“, „kořeněné“ nebo „sladké“ byly hlavní přívlastky, které připomínaly spíše ochutnávku vína než čichání k mumiím. Zaznamenány byly i květinové tóny, které by mohly pocházet z borovicové a jalovcové pryskyřice používané při balzamování těl.
Studie zveřejněná v polovině února ve vědeckém časopise Journal of the American Chemical Society použila jak chemickou analýzu, tak skupinu lidských „čichačů“, aby vyhodnotila pach devíti mumií starých až 5000 let. Ty byly buď uloženy či vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře.
Výzkumníci chtěli systematicky studovat vůni mumií, protože je již dlouho předmětem fascinace veřejnosti i vědců, vysvětluje jedna z autorek studie Bembibreová.
Archeologové, historici, konzervátoři, a dokonce i autoři knižní fikce tomuto tématu věnovali mnoho stran své práce – a to z dobrého důvodu.
Vůně byla důležitým faktorem v mumifikačním procesu, při kterém se používaly oleje, vosky a balzámy, které měly uchovat tělo a jeho ducha pro posmrtný život. Balzamování bylo z velké části vyhrazeno pouze faraonům a šlechtě a příjemné vůně byly spojovány s čistotou a božstvy, zatímco nepříjemné pachy byly známkami zkaženosti a rozkladu.
Vědci z UCL a Lublaňské univerzity ve Slovinsku neodebírali vzorky samotných mumií, což by bylo invazivní. Byli schopni změřit, zda vůně pochází z archeologického předmětu, pesticidů nebo jiných přípravků používaných ke konzervaci ostatků, či z poškození způsobeného plísněmi, bakteriemi nebo mikroorganismy.
„Docela jsme se obávali, že bychom mohli objevit známky rozkládajících se těl, což se nestalo,“ říká profesor chemie na univerzitě v Lublani Matija Strlič. „Což znamená, že prostředí v tomto muzeu je z hlediska konzervace docela dobré,“ dodává.
Používání technických nástrojů k měření a kvantifikaci molekul vzduchu vydávaných sarkofágy, aby určili stupeň zachování těl bez možnosti se jich dotknout, bylo jako Svatý grál, svěřil se Strlič.
„Potenciálně nám to říká, z jaké společenské třídy mumie pocházela, a tudíž odhaluje hodně informací o mumifikovaném těle, které jsou relevantní nejen pro konzervátory, ale také kurátory a archeology,“ popisuje. „Věříme, že tento přístup je potenciálně velmi zajímavý i pro další typy muzejních sbírek.“
Barbara Huberová, výzkumnice v Geoantropologickém ústavu Maxe Plancka v Německu, která se na studii nepodílela, říká, že zjištění poskytují zásadní údaje o sloučeninách, které by mohly uchovat či znehodnotit mumifikované ostatky. Tyto informace by mohly být využity k lepší ochraně starověkých těl pro budoucí generace.
„Výzkum nicméně zdůrazňuje klíčový problém: vůně zjištěné dnes nutně nepocházejí z doby mumifikace,“ upozorňuje Huberová. „Odpařování, oxidace a dokonce podmínky uložení těl za tisíce let významně pozměnily původní profil pachů,“ podotýká.
Huberová je autorem studie, která před dvěma lety analyzovala zbytky z nádoby, ve které byly uloženy mumifikované orgány šlechtičny. Chtěla identifikovat balzamovací přísady, jejich původ a to, co prozrazují o obchodních trasách. Ve spolupráci s výrobcem parfémů pak vytvořila interpretaci balzamovací vůně, známou jako „Vůně věčnosti“, pro výstavu v muzeu Moesgaard v Dánsku.
Výzkumníci, kteří se podíleli na nynější studii, doufají, že se jim podaří něco podobného. Zjištění chtějí použít k vývoji „pachových krajin“, které uměle obnoví vůně, jež odhalili, a rozšíří tak zážitek pro budoucí návštěvníky muzeí.
„Muzea jsou nazývána bílými kostkami, kde jste vybízeni ke čtení, k vidění, kde ke všemu přistupujete zpovzdálí svýma očima,“ říká Bembibreová. „Pozorování mumifikovaných těl přes skleněnou vitrínu snižuje zážitek, protože k nim nemáme možnost přičichnout. Nedozvíme se o procesu mumifikace zážitkovým způsobem, což je jeden ze způsobů, jak rozumíme světu a jak se do něj zapojujeme,“ dodala.
