Aktual.: 18.11.2025 13:32
Praha – Křídelník Nymburka Jaromír Bohačík ukončil ve 33 letech kariéru v basketbalové reprezentaci. Naposledy startoval na přelomu srpna a září na mistrovství Evropy v Rize, kde Češi skončili na předposlední 23. pozici. Bohačík se v roce 2019 podílel na historickém 6. místě na mistrovství světa v Číně a v roce 2021 nechyběl ani u prvního startu samostatné reprezentace na olympijských hrách v Tokiu. O jeho rozhodnutí informovala Česká basketbalová federace.
K pokračování v národním týmu nepřesvědčil Bohačíka ani nový trenér Luboš Bartoň, který nahradil Španěla Diega Ocampa a povede tým poprvé v duelech kvalifikace mistrovství světa v pátek 28. listopadu v Praze proti Švédsku a o tři dny později v Tallinnu proti Estonsku.
„Rozhodnutí jsem udělal už před mistrovstvím Evropy v Rize. Věděl jsem, že to bude moje poslední reprezentační akce, takže to není nějaké momentální rozhodnutí, ale plánovaná věc. My jsme dokonce měli i sezení s novým trenérem Lubošem Bartoněm po tom, co byl jmenován. Mluvili jsme spolu, ale mé rozhodnutí už bylo finální, takže ani ta trenérská změna už to nemohla ovlivnit,“ uvedl Bohačík v tiskové zprávě federace.
Podle účastníka i ME 2017 v Kluži a 2022 v Praze a Berlíně dozrál na uzavření reprezentační kapitoly čas. „Všechny věci se sešly a dávalo mi to smysl. Mám velký papír, kde jsem měl napsaná pro a proti, a všechny ty věci, co se změnily, a vyšlo mi to takhle. Takže jednoduchá trojčlenka. Věk už pokročil, moje tělo se někam posouvá a mám pocit, že nastal ten správný čas, kdy pověsit reprezentační dres na hřebík,“ prohlásil.
Nevydařené vystoupení v Rize, kde český tým prohrál všech pět zápasů dvouciferným rozdílem, na něj nemělo vliv. „Už před turnajem jsem věděl, že bude můj poslední. Takže ani kritika expertů na všechno tam nehrála roli,“ řekl Bohačík. Rodina ho podpořila. „Jsou to lidi, kteří mě znají nejvíc a asi věděli, že když už se rozhodnu k něčemu takovému, tak to nebudu měnit,“ dodal Bohačík, jehož čtyřicetiletý bratr Petr hrál také za národní tým.
V reprezentaci prožil historické úspěchy i výsledkový propad při současné generační obměně. „Reprezentační tým je živý organismus a my jsme měli nějaké období, kdy naše sestava byla trvaleji dost podobná a měnilo se jen pár lidí. Postupně se to samozřejmě obnovovalo a měnili se i lidi kolem, nejen samotní hráči. Nemyslím si ale, že by ta radost z hraní v národním týmu byla v čase menší,“ hodnotil.
„Jasně, že po té vlně s mistrovstvím světa, olympiádou nebo EuroBasketem doma už to nebylo tak slavné jako kdysi, výsledky nebyly takové, ale já nad tím takhle nepřemýšlel. Vždycky, když jsem jel na akci nároďáku, tak jsem šel vyhrát a udržoval jsem si to sám pro sebe, co nejjednodušší to šlo. A až se jednou budu mít chuť poohlídnout za kariérou, a budu ji brát jako celek, tak to budu hodnotit jen pozitivně,“ uvedl.
O olympijské hry přitom málem přišel kvůli covidu. „Byly to opravdu hodiny, kdy jsem každé ráno podstupoval testy a pracoval na tom celý realizační tým, abych mohl odcestovat. Nebyl jsem v tom jen já, ale i někteří jiní hráči. Nakonec to vyšlo tak, že potřebný negativní test jsem měl, nicméně jsem se cítil fakt špatně a netrénoval jsem nevím jak dlouho, že jsem dokonce potom zvažoval, že tam vůbec nepojedu,“ vzpomínal.
Kouč Ronen Ginzburg se ale s jeho případnou absencí nechtěl smířit. „Musím říct, že tehdy mě obrovsky podpořil ‚Neno‘, který stál o to, abych tam přijel a to mi dodalo určitě nějakou sílu. A potom taky rodina, kdy jsme si vyjasnili, že to je vlastně první a poslední možnost olympijských her pro mě a já nakonec odcestoval a olympiádu absolvoval,“ podotkl.
Velkým zážitkem bylo i MS v Číně. „Pro mě to byla jedna velká pozitivní pohádka. Úplně úžasný turnaj, z nějž si nemůžu vzpomenout na nic negativního. A ta velká pohádka pokračovala i po návratu do Česka, kdy tady byla podle mě taková vlna euforie z basketbalu, kterou jsme si užívali nejen během turnaje, ale i potom,“ řekl.
Věří, že český basketbal opět zažije úspěšné období. „Vzhledem k velikosti naší země se basketbalově budeme vždy pohybovat v určitých cyklech. A já bych to neviděl temně, prostě prací a nějakou koncepcí i novými lidmi, co tam přijdou, se to určitě promění a po čase to bude vše zase zalité sluncem,“ dodal Bohačík.