Komerční prezentace Aktual.: 11.09.2024 14:00
Washington – Jsou to krásné výsledky lidského úsilí – výstupy do volného vesmíru ale ne vždy vyjdou podle plánu. Astronauti i kosmonauti uvázli v poklopech, ztratili nástroje a jeden se dokonce málem utopil, popisuje historii těchto riskantních operací server BBC. Úterní start mise Polaris Dawn společnosti SpaceX byl možná začátkem dalšího historického okamžiku – posádka se ve čtvrtek pokusí o první soukromý výstup do vesmíru.
Miliardář Jared Isaacman, který misi z velké části financoval, se chce stát prvním neprofesionálním astronautem, který absolvuje soukromou vesmírnou procházku. Svůj dvouhodinový výstup provede na nižší oběžné dráze, ve výšce přibližně 700 kilometrů nad zemí. Doprovázet ho bude specialistka SpaceX Sarah Gillisová.
Pokud vše půjde podle plánu, připojí se tento výstup do vesmíru k dlouhému seznamu přelomových a nezapomenutelných okamžiků, kdy se astronauti odvážně vydali mimo bezpečí kosmických lodí a před nástrahami nekonečného vesmíru je chránilo jen několik vrstev látky.
Sovětský svaz ve zlaté éře vesmírných závodů za studené války dokázal dosáhnout několika významných milníků před Spojenými státy. SSSR na oběžnou dráhu vyslal první družici Sputnik 1, prvního savce a v roce 1961 i prvního člověka.
Dne 18. března 1965 dosáhl Sovětský svaz dalšího kosmického prvenství – ve volném prostoru, mimo kosmickou loď, se ve vesmíru vydal na „procházku“ první člověk. Alexej Leonov prolezl nafukovací přetlakovou komorou plavidla Voschod 2 a připojen k mateřskému plavidlu jakousi pupeční šňůrou strávil venku 12 minut.
Vůbec první „venkovní“ operace ale nevyšla úplně podle plánu. Leonovův skafandr v podmínkách vesmírného vakua ztuhl, což mu ztížilo pohyb. Lano, které ho spojovalo s Voschodem 2, se překroutilo, kosmonauta roztočilo a znesnadnilo mu návrat do přetlakové komory. Leonov tyto potíže překonal a částečně se nasoukal do poklopu, ve kterém se ale zasekl a nedařilo se mu jej zavřít. Aby se dostal dovnitř, musel Leonov otevřít ventily na skafandru, aby snížil tlak a mohl se pohnout natolik, aby se protáhl dovnitř a zavřel poklop.
Celá eskapáda byla tak vyčerpávající, že když Leonovův skafandr zkoumali po návratu na Zemi, bylo v něm několik litrů kosmonautova potu.
Edwina „Buzze“ Aldrina sice proslavila úplně jiná vesmírná procházka, na kterou se jako druhý člověk v historii vydal na Měsíci při misi Apollo 11, je ale taky autorem pravděpodobně první selfie při výstupu do kosmu. Fotografii, na které mu ze stínu helmy vykukuje jedno oko, obočí a kořen nosu, zatímco na pozadí modře září Země, pořídil při misi Gemini XII v listopadu 1966.
V době, kdy Bruce McCandless v roce 1984 uskutečnil svůj průkopnický výstup do vesmíru, už astronauti prováděli své odvážné operace mimo loď bezmála dvě dekády. Ke kosmickým plavidlům je ale poutalo lano, které je chránilo před odplutím do nekonečného vzduchoprázdna vesmíru.
McCandlessovo prvenství spočívalo v tom, že z lodi vystoupil bez jištění. Na zádech si tehdy nesl nové, dusíkem poháněné zařízení, které ovládal joysticky. Manévrovací jednotka MMU (Manned Maneuvering Unit) měla 24 dusíkových trysek, které mu umožnily udržet stabilitu a zajišťovaly pohyb.
McCandless se 7. února 1984 při misi raketoplánu Challenger od lodi vzdálil na 91 metrů, když MMU poprvé testoval. Vznikla při tom fotografie, na níž se osamocená postava vznáší uprostřed vesmírné černi, se Zemí na pozadí.
„Možná to byl jeden malý krok pro Neila, ale pro mě je to zatraceně velký skok,“ řekl tehdy astronaut, který se odkazoval na slova svého kolegy Neila Armstronga pronesená při prvních krocích na Měsíci v roce 1969.
Kuriózní problém nastal při nejprve zcela rutinním výstupu v červenci 2013, kterého se účastnil italský astronaut Luca Parmitano. Po asi 44 minutách šestihodinového výstupu z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) Ital s klidem ohlásil, že „na zátylku cítí hodně vody“. Protože nedokázal identifikovat zdroj, pokračoval v práci, akorát vypil všechnu vodu z pitného vaku pro případ, že by unikala z něj. Příval tekutiny ale neustal. Po necelé hodině od začátku operace se řídicí středisko mise rozhodlo výstup ukončit a nařídilo Parmitanovi a jeho kolegovi Chrisi Cassidymu, aby se vrátili do přechodové komory.
V prostředí s téměř nulovou gravitací se ale vodní bublina při Parmitanově návratu posunula a nyní mu zakrývala oči, uši a nos. Voda také rušila jeho komunikační systémy, a tak se mu nedařilo na své potíže upozornit Cassidyho a řídicí středisko.
S rozmazaným viděním se Parmitano s pomocí bezpečnostního lana začal opatrně vracet k přetlakové komoře. Do ní se bezpečně dostal, uvnitř ale musel mučivých pět minut čekat na Cassidyho. Dalších deset minut trvalo uzavření poklopu a 13 minut zabrala natlakování komory. Když si helmu mohl konečně sundat, Parmitano zjistil, že v ní má 1,5 litru vody.
„Na pár minut, nebo možná víc než pár minut, jsem tam zažil, jaké to je být rybičkou v akváriu,“ řekl později Parmitano v překvapivě bezstarostném komentáři k incidentu. Pozdější vyšetřování zjistilo, že příčinou astronautova přitopení bylo ucpané čerpadlo chladícího okruhu skafandru.
