Aktualizace: 18.04.2024 14:03
Moskva/Kyjev – Ruští vězni verbovaní aktuálně ruskými úřady do bojů na Ukrajině přežívají na frontě ještě kratší dobu, než tomu bylo u trestanců působících v řadách Wagnerovy soukromé vojenské společnosti, uvedl server BBC News ve svém ruskojazyčném vydání. Najdou se i případy, kdy vězni umírají v prvních dvou týdnech po odjezdu z trestaneckého zařízení, což svědčí o tom, že se jim nedostalo ani dvoutýdenního výcviku.
V dobách, kdy na Ukrajinu posílala trestance Wagnerova armáda dnes již zemřelého Jevgenije Prigožina, byly podmínky pro vězně následující – dva týdny výcviku a pět a půl měsíce strávených v přední linii, po nichž následovalo propuštění na svobodu. Na to ale v mnoha případech nedošlo. Kolik wagnerovců zemřelo, známé není, ale z potvrzených úmrtí se dá vyvodit, že smrt často přicházela rychle. Polovina všech wagnerovců, jejichž úmrtí se podařilo BBC zdokumentovat, zemřela do tří měsíců od podepsání smlouvy.
Vězni zrekrutovaní ministerstvem obrany, kteří bojovali v trestaneckých oddílech zvaných Štorm-Z, měli ale ve zdokumentovaných případech ještě menší výdrž. Polovina všech padlých zemřela v průběhu prvních osmi týdnů na frontě, takže ve válce v průměru vydrželi o měsíc méně než wagnerovci. BBC přitom našla případy více než deseti trestanců z oddílů Štorm-Z, kteří zemřeli už po dvou týdnech od odjezdu z věznice.
O podobných případech stanici řekli příbuzní některých těchto vězňů. „Manžel uzavřel kontrakt 8. dubna a 11. už nastoupil do útočného oddílu, takže do války. Tehdy jsem byla klidná, byla jsem si jistá, že bude mít tři týdny výcvik, jak říkají, a že se do konce dubna nemusím ničeho bát. Čekala jsem na telefonát. Jenže on 21. dubna umřel! A výcvik nebyl,“ popsala manželka jednoho z trestanců bojujících v oddílu Štorm-Z.
Podle svědectví samotných členů trestaneckých oddílů vězňům v jejich jednotkách často odmítají vydat základní vybavení, jako jsou lopatky potřebné ke kopání zákopů, lékárničky nebo i použitelné střelné zbraně. „Mnozí vojáci měli automatické pušky, které nebyly použitelné v boji, byly buď úplně rozbité, třeba s mechanickým poškozením hlavně, ať už úplným nebo jen mušky,“ popsal podle BBC proválečný aktivista Vladimir Grubnik ve svém blogu.
Naproti tomu wagnerovci podobné problémy s vybavením neměli. I tak ale pro ně bylo kvůli drsné taktice jejich uskupení těžké přežít. Vězni z řad wagnerovců byli často posíláni v malých skupinkách do útoku na zákopy nebo budovy, aniž by měli podporu dělostřelectva.
Wagnerova armáda poslala podle odhadů do bojů na Ukrajině asi 50.000 lidí, než se odtamtud po úmrtí svého lídra Prigožina stáhla. Odhaduje se, že ruské ministerstvo obrany jí zdárně sekunduje a dostalo na frontu už přes 60.000 lidí.
Jaká část z nich přežila, není známo. Bývalý vězeň Daniil Tulenkov, který napsal o svém působení v oddílu Štorm-Z knihu, ale například tvrdí, že přežilo asi jen 40 až 50 procent z těch, kteří s ním bojovali u Robotyne na jihu Ukrajiny.