Aktual.: 29.08.2024 05:35
Dnipro (Ukrajina) – „Nezasloužím si být tady“ je prohlášení, které se dá od člověka ve vězení čekat. Ale Tetjana Potapenková neoblomně trvá na tom, že není tím, za koho ji má ukrajinský stát. Odpykává si první z pěti let za mřížemi a je jednou ze 62 odsouzených za kolaboraci ve vězení nedaleko Dnipra, píše na svých internetových stránkách britská BBC.
Tetjana pochází z 300 kilometrů vzdáleného Lymanu, který v roce 2022 po šest měsíců okupovala ruská armáda. Vysvětluje, že ve svém bydlišti 15 let působila jako dobrovolnice a úzce spolupracovala s místními úřady. Za to, že v tom pokračovala i po příchodu Rusů, nyní platí vysokou cenu.
Podle ukrajinské prokuratury se protiprávně ujala oficiální funkce u okupantů. Rozdávala například humanitární pomoc. „Zima skončila, lidé neměli jídlo, někdo se za ně musel postavit,“ říká. „Nemohla jsem přeci tyto staré lidi opustit, vyrostla jsem mezi nimi,“ vysvětluje.
Tato 54letá žena je jednou ze skoro 2000 lidí odsouzených za kolaboraci s Ruskem na základě zákona sepsaného narychlo v roce 2022. Podle Kyjeva je jeho účelem odradit lidi od toho, aby s vetřelci sympatizovali a spolupracovali. Poslancům trvalo jen něco přes týden, než schválili novelu trestního zákoníku, podle které se kolaborace stala trestným činem. Šlo o věc, na které se od roku 2014, kdy Rusko anektovalo ukrajinský Krym, nedokázali shodnout.
Před začátkem plnohodnotné invaze Tetjana spolupracovala s úřady, aby sousedům zajistila například dřevo na otop. Tvrdí, že když se Lymanu zmocnili Rusové, jistý známý ji přesvědčil, aby spolupracovala i s nimi, aby se k místním lidem dostaly tolik potřebné léky. „Nespolupracovala jsem s nimi dobrovolně,“ ujišťuje. „Vysvětlovala jsem, že hendikepovaní lidé nemají léky, které potřebují. Někdo mě nafilmoval, zveřejnil to na internetu a ukrajinští vyšetřovatelé pak tvrdili, že jsem pracovala pro Rusy,“ říká.
Po osvobození Lymanu byly soudu předloženy dokumenty, které Potapenková podepsala a z nichž vyplývá, že se ujala oficiální funkce v rámci okupační správy. „Jakého zločinu jsem se dopustila?“, ptá se rozčileně.
Zákon o kolaboraci z roku 2022 byl sepsán s cílem zabránit lidem, aby pomáhali postupující ruské armádě, vysvětluje Onysija Syňuková z kyjevského Centra pro lidská práva Zmina. „Legislativa se ale vztahuje na všechny možné činnosti, i takové, které neohrožují národní bezpečnost,“ uvádí. Jde například o zpochybňování protiprávnosti ruské invaze, její podporu v reálném světě i na internetu, až po působení v politických nebo vojenských funkcích okupační mocnosti. Tresty jsou tvrdé, za kolaboraci hrozí až 15 let vězení.
Syňuková a její kolegové analyzovali většinu případů, kdy byli lidé za kolaboraci odsouzeni. Říká, že zákon spolupráci s okupanty pojímá příliš široce. Myslí si, že poslanci by měli vzít v potaz realitu života pod okupací, která leckde trvá už skoro dva a půl roku.
V Lymanu, který Rusové pravidelně ostřelují, Tetjanin manžel Volodymyr říká, že si připadá jako v díře. Domácnost se bez jeho ženy rozpadá a on a jejich postižený syn nějak přežívají díky pomoci sousedů. Tetjana bývala mohla dostat mírnější trest, kdyby se přiznala. „Nikdy nepřiznám, že jsem nepřítel státu,“ prohlašuje.
Ale nepřátelé státu na Ukrajině jsou a jejich činnost má smrtící následky. Loni na podzim ruská střela zasáhla kavárnu ve vsi Hroza v Charkovské oblasti, kde se konal pohřeb ukrajinského vojáka. Zabila 59 lidí, skoro čtvrtinu obyvatel vesnice. Ukrajinská tajná služba později informovala, že tip dali Rusům dva místní obyvatelé, Volodymyr a Dmytro Mamonovi. Bratři jsou bývalí policisté, kteří údajně za okupace Hrozy začali s Rusy spolupracovat. Když vesnici osvobodila ukrajinská armáda, uprchli s ruskými jednotkami přes hranici, ale se svými někdejšími sousedy zůstali v kontaktu. A ti jim nevědomky řekli o chystaném pohřbu. Ukrajinská prokuratura bratry obžalovala z vlastizrady, ale je nepravděpodobné, že by někdy skončili v ukrajinském vězení.
Ti, kdo se dopustí závažných zločinů, jako je navádění ruských útoků, předávání vojenských informací nebo pořádání „referend“ s cílem legitimizovat okupační správu, jsou většinou souzeni v nepřítomnosti. Na lavici obžalovaných se objevují lidé s méně závažnými obviněními.
Podle Ženevských konvencí má ruská okupační správa umožnit lidem, aby mohli dál žít své životy. Tak jako to dělala Tetjana Potapenková, když ruské jednotky v květnu 2022 obsadily Lyman. Na východě Ukrajiny se objevilo několik podobných případů. Jde třeba o ředitele školy uvězněného za to, že přijal ruské osnovy. Jeho advokát říká, že osnovy sice přijal, ruské výukové materiály ale nepoužíval. V Charkovské oblasti hrozí vězení správci sportovního stadionu, který i v době okupace pokračoval v pořádání utkání. Podle advokátů zorganizoval dva přátelské zápasy mezi místními týmy.
OSN upozorňuje, že takové rozsudky porušují mezinárodní humanitární právo. „Trestné činy se na okupovaném území dějí a je třeba pohnat k odpovědnosti lidi za újmu, kterou způsobili Ukrajině, ale setkáváme se i s tím, že zákon je uplatňován nespravedlivě,“ říká Danielle Bellová, šéfka mise OSN monitorující lidská práva na Ukrajině. Mise uznává, že některé věci se zlepšují. Generální prokurátor nařídil svým podřízeným, aby se při vyšetřování případů kolaborace řídili mezinárodním humanitárním právem. Parlament v brzké době plánuje další změny zákona. Podle jedné z nich by někteří odsouzení dostávali pokuty a ne tresty odnětí svobody.
