Hledáte názornou ukázku metropole, kde už všechny stěžejní body evropské zelené politiky došly svého naplnění? Těžko pohledat lepší příklad než nizozemský Utrecht. Překrásné historické město s 370 000 obyvateli – v širší aglomeraci jich žije ještě jednou tolik – splnilo většinu ambiciózních cílů ještě před tím, než byly nějak centrálně celoevropsky vytčený.
Povinné ozeleněné střechy na všech novostavbách, vyrovnaný poměr mezi novou zástavbou a modro-zelenou architekturou, principy udržitelného stavitelství, navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie. To vše si tady už mohou odškrtnout za téměř splněné. Emise tu za deset let stáhli o třetinu!
K úspěchu patří i revoluce v přepravě osob. S omezením a zákazy vjezdu osobních automobilů do centra tu začali mezi prvními v Evropě. Programově tu vznikají celé čtvrti, kde místa nepatří silnicím a vozům, ale pěším, stromům a cyklistům. Jízdních kol tu mají registrováno dvakrát víc, než činí počet obyvatel. Infrastruktura cyklostezek tomu odpovídá. Mají jich 245 kilometrů, a v průměru každý rok síť o 18 kilometrů rozšiřují.
Cyklistika je udržitelnější, než automobilová doprava, Proto hraje v plánech Utrechtu prim.
Byť je dnes čtvrté největší nizozemské město titulováno Hlavním městem evropské cyklistiky – k velké nelibosti žárlivých konkurentů z Amsterodamu nebo dánské Kodaně – mysleli tu rovněž na elektromobily.
Město provozuje 1 729 dobíjecích stanic. To je třetina počtu z celého Česka. Utrecht je zkrátka všestranným lídrem udržitelnosti, nositelem moderních hodnot, velkou inspirací pro ostatní.
Nakolik je ale příkladem hodným následování, to už tak úplně jisté není. Tíží jej totiž vlastní nepopiratelné úspěchy. V porovnání s ostatními evropskými městy sice Utrecht už stojí „v budoucnosti“, ale jeho elektrická rozvodná síť stále zůstává „v minulosti“.
Nic nového nerozjíždět
Kdykoliv tu lidé doma spínají tepelné čerpadlo, zapínají indukční varnou desku, anebo připojují k dobíjení ekologický elektromobil – přetěžují městskou síť. Přechod z plynu na elektřinu sice náramně prospěl zlepšení emisní bilance města, ale dosažení této mety nyní bolí.
Ekologizační opatření – to, co je dobré pro boj s klimatickými změnami – tu nyní způsobuje opravdu velké problémy s nedostatek energie. A protože tlak na stupňující se udržitelnost tu s léty jen sílí, celý Utrecht se už dávno z hlediska energetické bilance dostal za hranici funkční únosnosti.
„Elektrická síť na to zkrátka není stavěná, ten nápor na odběr je kvůli ekologickým opatřením příliš velký,“ vysvětluj David Peters, šéfmanažer provozovatele elektrické sítě, společnosti Stedin. „Momentálně bychom potřebovali dvojnásobnou kapacitu, při zachování trendu pak trojnásobnou do deseti let. Nic z toho ale nemáme, úprava vyžaduje spoustu času a peněz.“
Výsledkem je to, co nadneseně nazývá elektrickou zácpou.
S dobíjením z veřejných dobíječek na ulicích bude v Utrechtu konec. Síť to neustojí.
Poptávka po energii totiž narůstá výrazně rychleji, než provozovatelé sítě stačí vytvářet kapacitu. A na mnoha místech je již kapacita nedostatečná k tomu, aby bylo možné připojit do sítě nové firmy nebo komunální instituce. Například školy.
Stavební odbor města tak musel v posledních letech vydat řadu zamítavých stanovisek ke slibně rozpracovaným developerským projektům. Jednoduše proto, že pro chystanou novou rezidenční čtvrť by už v síti zkrátka nezbyla šťáva.
Za loňský rok bylo proškrtáno 90 procent záměrů bytové výstavby. Utrecht se totiž kvůli ekologizaci a udržitelnosti dostal za hranici svých energetických možností. A platí za to momentální nemožností svého dalšího růstu.
Nejde jen o byty. Na ulici Marco Pololaan mělo vzniknout nové zdravotní středisko s pečovatelským centrem. Bylo už dlouho potřebné, jde o projekt za desítky milionů eur. „Ale stavbu jsme ještě nezahájili,“ vysvětluje Machiel van Duijn, hlavní investor projektu. „Není totiž vůbec jisté, jestli toto zařízení bude mít po svém dohotovení elektřinu. A takovou instituci bez elektřiny nemůžete zprovoznit, ani prodat.“
Van Duijn dodává, že v oboru nemovitostí a stavební činnosti se pohybuje přes čtyřicet let, ale toto nikdy předtím nezažil.
Čas utahovat opasky
Radní z Utrechtu přirozeně hledají řešení, kde se dá. S novým plánem magistrátu se obyvatelé příliš neztotožňují. Radní Lot van Hooijdonk, který je za elektrické sítě odpovědný, navrhuje regulaci provozu dobíjecích stanic v průběhu roku.
Stávající veřejně přístupné, které patří ke chloubě zeleného města, by měly být odstaveny od sítě. Domácí nabíjení by mělo být vyhláškou zakázané mezi 16:00–20:00, tedy ve špičce. A přes noc pojede elektřina do sítě jen na poloviční výkon.
„Když se lidé vracejí z práce domů, musí být spotřeba energie co nejvíc omezena, jinak to síť prostě nezvládne,“ vysvětluje Hooijdonk. „Není to příjemné opatření. A je smutné, že se týká lidí, kteří aktivně pracují na udržitelnosti. Ale nemáme na výběr.“
Nejde prý jen o Utrecht, do roku 2030 se kvůli honu za udržitelností může ocitnout zcela bez elektřiny až 1,5 milionu malých spotřebitelů – nizozemských domácností – v celé zemi. Zatím ovšem nebyla přijata žádná závazná opatření.
Problémy s přehlcenou elektrickou sítí mohou mít nejrůznější podobu. Může jít o blikající světla, nefungující spotřebiče, nenabitý elektromobil. Ale také riziko úplného odpojení zákazníků a vypnutí solárních invertorů, nebo úplný blackout.
Řešení posílením sítě stovkami transformátorů, smlouvami s hlavními odběrateli o omezení spotřeby elektřiny v zátěžových hodinách, regulace veřejného osvětlení a dodatečné nákupy energie ve špičkách označují povolaní jen za silně dočasná. Zrovna tak i odpojení veřejně přístupných nabíječek od sítě. „Je to něco, co nám může koupit trochu času, ale problém samotný to nevyřeší,“ říká Peters. „Nedostatečná kapacita sítí Utrechtu se bude řešit léta.“
Město, které vsadilo na jízdní kola, jde příkladem celé Evropě.
Bez veřejných dobíjecích stanic se nejspíš v Utrechtu – kde jezdí pětina ze všech nizozemských elektromobilů –na čas obejdou. Pořád totiž mají jízdní kola.
Utrecht tak ukazuje, kam může rozvoj elektromobility a udržitelnosti bez dostatečné infrastruktury vést. Nedostatek elektřiny v síti jej nutí vracet se zpátky do minulosti, blokovat svůj vlastní udržitelný rozvoj, omezovat výstavbu rezidenčního bydlení i životně důležitých projektů, jako vzdělávání a zdravotní péče. A postupně musí rušit benefity, které mu vydobyly věhlas ve světě.
