Aktualizace: 18.06.2024 04:20
Kyjev – Nedávný útok ukrajinského dronu zřejmě poškodil jednu, možná dvě vzácné ruské neviditelné stíhačky na letecké základně hluboko v týlu ruského území. Tento úder poukázal na problém ruského vojenského letectva. Bez ohledu na to, kolik má letadel, musí je mít někde zaparkovaná. A dokonce i stovky kilometrů hluboko na ruském území mohou na tyto letecké základny zaútočit levné drony, napsal server Business Insider.
„Zdá se, že Kyjev sleduje jasnou strategii, jak přimět vzdušně-kosmické síly Ruské federace, aby buď vyklidily své základny do vzdálenosti několika set kilometrů od ukrajinské hranice, anebo na jejich obranu vyčlenily nadměrné množství systémů protivzdušné obrany,“ napsal Justin Bronk, odborník na vzdušné síly, ve své eseji pro britskou expertní skupinu Royal United Services Institute.
Kde umístit bojové letouny je vždy dilema. Čím blíže jsou k frontové linii, tím více munice mohou nést místo paliva a tím méně času se ztratí přelety ze základny na bojiště.
Tím se ovšem vystavují raketovým a dronovým útokům, jak Ukrajina prokázala v letech 2022 a 2023 údery proti ruským letounům a vrtulníkům na pozemních základnách. Mnohé z těchto strojů stály na letištích, která se nacházela blízko ukrajinských hranic, i když některé byly hlouběji uvnitř Ruska.
Tyto akce ale byly spíš jen popichováním s cílem zahanbit Kreml a ukázat, že žádné místo v Rusku není v bezpečí před ukrajinským útokem. Nyní se zdá, že Ukrajina systematicky útočí na letecké základny pomocí bezpilotních letounů, podobně jako v roce 2022 použila americké řízené rakety dlouhého doletu HIMARS k narušení ruských logistických a velitelských sítí.
Podrobnosti o tom, co přesně se stalo se stíhačkami Su-57 zaparkovanými na letecké základně Achtubinsk v jižním Rusku nedaleko města Volgograd (dříve Stalingrad) a asi 600 kilometrů od ukrajinského území, jsou mlhavé.
Ukrajinská rozvědka začátkem tohoto měsíce zveřejnila snímky, na nichž se zdálo, že Su-57 – zaparkovaný na otevřeném prostranství – poškodily ukrajinské bezpilotní letouny dlouhého doletu, a jeden z vysokých představitelů tvrdil, že při stejném útoku mohl být poškozen i druhý letoun.
„Není jasné, jak velké poškození Su-57 utrpěl,“ poznamenal Justin Bronk. „Satelitní snímek zřejmě naznačuje, že došlo ke dvěma relativně malým explozím ve vzdálenosti asi tři až pět metrů od letounu, který byl zaparkován na venkovní betonové ploše.“
Nezdálo se, že by se letoun vzňal, což naznačuje, že škody nebyly nijak katastrofální, což se nejspíš od malých bezpilotních letounů s malými hlavicemi dalo čekat. Na druhou stranu se zdá, že letadlo utrpělo poškození přídě a ocasu, což u křehkého, technologicky vyspělého letounu není žádná maličkost.
„Poškození zadní části letounu střepinami by se dalo relativně snadno opravit výměnou motoru a výměnou horizontálních a vertikálních stabilizátorů, ale poškození přídě letounu střepinami by bylo mnohem závažnější,“ napsal Bronk.
„Pravděpodobně by došlo k poškození radarové soustavy, vyhledávacího a sledovacího infračerveného senzoru IRST a kokpitu, stejně jako přístrojů a elektronických systémů, které jsou nezbytné pro fungování celého letounu,“ dodal.
Zajímavou otázkou je, proč se drony nepodařilo zneškodnit masivním ruským rušičkám. Ty už dokázaly zneškodnit mnoho raket naváděných pomocí GPS a klouzavých bomb dodaných Západem a vyřadily řadu ukrajinských rádiem řízených dronů.
Rusko těží z rozsáhlých investic někdejšího Sovětského svazu do elektronických bojových prostředků a použilo mobilní a stacionární rušičky, aby nasytilo éterové vlny na 600 kilometrů dlouhé frontové linii. Útok na Achtubinsk ovšem naznačuje, že ruské kapacity elektronického boje mají dostatečnou šířku pro pokrytí fronty, ale ne hloubku pro ochranu ruského vnitrozemí.
Sám o sobě nebyl nedávný ukrajinský úder ničím jiným než symbolickým úderem proti symbolickému nepříteli. Rusko má zhruba tucet letounů Su-57, které jsou moskevskou odpovědí na americké stíhačky F-22 a F-35.
Ovšem stejně jako opěvované ruské letouny T-14 Armata se ani Su-57 ve válce na Ukrajině nijak výrazně neprojevují. To pravděpodobně odráží strach ze ztráty vyspělé zbraně – a možná i jisté obavy, že by schopnosti těchto zbraní nemusely odpovídat rétorice.
V posledním půlroce Ukrajině nejvíc škodí masivní počty klouzavých pum svržených staršími letouny Su-34 a Su-35. Neviditelné stíhačky nejsou potřeba pro nijak netajenou ruskou strategii: vyhladit ukrajinskou obranu klouzavými bombami a pak poslat špatně vycvičenou pěchotu složenou z odsouzenců, aby vše vyčistila. Je to hrubý a nákladný přístup, který nicméně Rusku umožnil získat několik malých kusů území.
I kdyby brzy dorazily americké stíhačky F-16, ukrajinské letectvo pravděpodobně nedokáže zahnat ruské letouny, které svrhávají klouzavé bomby ze vzdálenosti 80 kilometrů za ruskými liniemi, v bezpečí za pozemní protivzdušnou obranou. Levné, jednosměrné útočné drony pak mohou být druhou nejlepší možností.
