Komerční prezentace Aktual.: 14.04.2025 00:15
Zaragoza (Španělsko) – Trenérská legenda Natália Hejková završila svou kariéru na poli Evropské ligy dalším triumfem se ZVVZ USK Praha po deseti letech a užívala si loučení na vrcholu. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport uvedla, že v závěru finálového souboje s tureckým Mersinem v Zaragoze se starala hlavně o udržení náskoku. Po utkání si ale při závěrečném ceremoniálu vychutnala ovace fanoušků.
„V závěru mi šlo pořád o to, abychom vyhrály. Nemám emoce, že je to můj poslední zápas, ale že jsme vyhrály a je to fantastické. Mám to takto a nebýt toho, že mi spadla konfeta do oka, tak bych ani neplakala,“ řekla Hejková, která mohla více zavzpomínat při vyhlášení. „Bylo to absolutně nečekané. Musím Španělům poděkovat i za to, jak nás přivítali celý tým. Když hala skandovala nějaké trenérce ‚MVP‘, tak to bylo fantastické.“
Na finálovém turnaji Evropské ligy byla jednasedmdesátiletá členka Síně slávy FIBA, kam byla uvedena v roce 2019, už posedmnácté. Triumfovala také v letech 1999 a 2000 s Ružomberkem, v letech 2007 a 2008 se Spartakem Moskvě. „Byla to úplně spanilá jízda. Mám všude po dvou, jen s USK jsem si musela na ten další deset let počkat,“ řekla Hejková s úsměvem. „Je to super. Momentálně na mě začíná padat únava, ale je taková šťastná. Je to neuvěřitelné.“
USK začal zápas desetibodovou sérií, ale Mersin vyrovnal na 11:11. Potom Pražanky ztratily až sedmnáctibodový náskok. „Byl to zajímavý zápas v tom, že jsme výborně začaly, ale to ještě nic neznamenalo, protože to byla první čtvrtina. Druhou jsme ještě zvládly, ale zadrhly jsme se ve třetí čtvrtině. To už je nějaká naše nemoc. Osm minut jsme nedaly koš. Byl to pro nás velký problém ho dát. Mersin hodně přitvrdil a my jsme nedokázaly na tu tvrdou hru najít recept. Nakonec jsme ho našly a dokráčely jsme do konce,“ pochvalovala si Hejková.
Byla ráda, že se v závěru třetí čtvrtiny tým vzchopil. „Začaly jsme hrát měkkou hru a při tom agresivním basketbalu, který rozhodčí pustili, jsme potřebovali být tvrdší. Potom si to hráčky uvědomily, začalo se jim dařit jedna na jednu. Nebylo třeba moc kombinovat. Těmi kombinacemi jsme ztrácely. Když jsme začaly hrát více ve dvojicích, tak se to začalo otáčet v náš prospěch. Hlavně jsme je nepustily do nějakého vedení. Rozhodla to obrana, ne útok,“ řekla k výhře 66:53.
„Myslím si, že v obraně to bylo fajn, 53 bodů od Mersinu, který má vyhlášené střelkyně. Když se dívám na tabulku, tak Andersonová, která dává 15 až 20 bodů, tak má asi pět a hromadu faulů. My jsme prostě zase zahrály jako tým,“ uvedla Hejková.
Podle ní se s USK před turnajem moc nepočítalo. „První zápas se Schiem byl klíčový, protože bez toho bychom nehrály ten vynikající zápas s Fenerbahce. S ním jsme si řekly, že jsme je dvakrát trápily a ten třetí dáme. Byl to jeden z nejlepších zápasů, jaký jsem od žen viděla. Z naší strany určitě. Potom se karta obrátila a do finále jsme šly jako mírní favoriti, což jsme si až tam moc nepřály, ale zužitkovaly jsme to,“ prohlásila.
Cítila, že tým, s kterým ještě bude usilovat o další ligový titul ve finále proti Žabinám Brno, hrál i pro ni. „Zůstanou navždy v mém srdíčku. Nebyl to ten první motiv. Každá chce vyhrát Euroligu, ale po konci mi všichni gratulovali, že je to super, že mi to dali,“ dodala Hejková.
