Aktual.: 11.04.2025 11:50
Ostrava – Za „brutální zážitek“ označila osmnáctiletá tenistka Tereza Valentová svůj první start v Poháru Billie Jean Kingové. Ve čtvrteční kvalifikaci proti Brazílii nastoupila za rozhodnutého stavu 2:0 do závěrečné čtyřhry, a přestože s Lindou Noskovou nestačily na Beatriz Haddadovou Maiaovou a Luisu Stefaniovou, byla vděčná, že dostala příležitost. Na tiskové konferenci řekla, že si užila i domácí atmosféru v Ostravě.
„Bylo to fakt brutální. Ať fanoušci, tak všichni na naší lavičce byli skvělí. Nastupovat po boku Lindy a před domácím publikem, na to nikdy nezapomenu. Bohužel jsme prohrály, což mě mrzí, ale užila jsem si to a byla jsem strašně ráda, že jsem dostala příležitost hrát,“ uvedla Valentová.
Loňská vítězka juniorského Roland Garros dostala definitivní jistotu startu ve čtyřhře po singlu Noskové, která zajistila proti Haddadové Maiaové klíčový druhý bod. Proti Brazilkám držely obě Češky krok, nakonec ale prohrály 4:6, 6:7.
„Byla to malinko jiná hra. Debl je jiný než singl a ta Stefaniová byla na síti pěkná potvora. Hrály fakt dobře a byly sehrané. Možná jsem ale čekala, že budou hrát ještě rychleji. Přišlo mi, že jsem celkem stíhala a někdy jsem je i zezadu přebila. Je to ale debl,“ líčila Valentová.
Dočkala se pochvaly od kapitána Petra Pály, který její výkon označil za „nejlepší prohranou premiéru, jakou zažil“. Valentová si užila i atmosféru v ostravské RT Torax Aréně. „Při zápase se moc nesměju, ale tady mě fanoušci někdy rozesmáli. Užívala jsem si to, slyšela jsem je, ale byla jsem soustředěná na zápas,“ podotkla Valentová.
V hledišti ji podporovali také rodiče. Tatínek Marcel patří k tenisovým nadšencům, maminka Jitka reprezentovala pod dívčím jménem Janáčková v rychlostní kanoistice na olympijských hrách v Barceloně 1992 a Atlantě 1996.
„Moje cesta byla taková, že táta hrál a hraje tenis. Chodily jsme se i s mamkou na něj při procházkách do Hloubětína dívat, jak hraje. Začala jsem pak trénovat na něj, protože jsem si řekla, že ho chci porazit. Když se mi to později povedlo, bylo to vtipné,“ řekla Valentová.
V reprezentačním týmu se po boku Noskové, Marie Bouzkové, Dominiky Šalkové či Terezy Krejčové etablovala. Zvládla i všechny přijímací rituály, včetně proslovu. „Maruška říkala, že jsem na to jak stavěná. Terka Krejčová začala, já jsem pokračovala a nezastavila se. Chtěla jsem poděkovat každému v týmu a podle mě jsem stihla úplně všechny. Zpětně jsem se tomu smála. Byla jsem nervózní, ale pak to ze mě spadlo a užila jsem si to,“ doplnila Valentová.