Komerční prezentace Aktualizace: 26.02.2024 14:04
Praha – Bývalá elitní znakařka Simona Kubová i po nedávném ukončení profesionální kariéry denně plave. Život bez oblíbeného sportu si neumí představit. Zároveň se těší na nové výzvy, jako je účetnictví nebo kandidatura do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru (MOV), která prověří její komunikační schopnosti. Řekla to na dnešním setkání s novináři.
Medailistka z mistrovství Evropy i světového šampionátu v krátkém bazénu po odchodu z vrcholového sportu plavky nezahodila. „Já chodím pořád plavat každý den. Já plavu ráda, jde mi to. Snažím se ještě běhat, ale to mi moc nejde, trošku u toho trpím. Já plavat budu vždycky, protože je to pro mě příjemný sport,“ uvedla.
Plave i se svou poslední tréninkovou skupinou, jejíž kouč Tom Rushton je jejím životním partnerem. „Snažím se pořád stíhat jejich intervaly. Snažím se udržovat ve formě. Já jsem nikdy nechtěla úplně zmizet z plavání. Já sportem žiju a to plavání je pro mě pořád všechno,“ svěřila se dvaatřicetiletá Kubová.
Kariéru ukončila pět měsíců před olympijskými hrami v Paříži. Ačkoliv byla blízko olympijskému limitu, ani vidina čtvrté účasti pod pěti kruhy ji nepřesvědčila. „Pak by se zase něco našlo. Chybělo mi málo, ale já jsem si musela položit otázku, jestli mi to za to stojí. Kdyby to byla první olympiáda nebo bych měla medailové ambice, ta motivace by byla jiná,“ řekla Kubová, která startovala na OH v Londýně, Riu de Janeiro a Tokiu.
Nejúspěšnější byla v roce 2012 v Londýně, kdy skončila desátá. „V semifinále jsem tam plavala se dvěma Britkami. Hučelo mi v uších, jakou tam diváci vytvořili atmosféru. Na to se nedá zapomenout,“ vzpomínala Kubová. Sestřih nejvýznamnějších momentů kariéry publikovala na instagramu. „Ještě teď, když to vidím asi posté, pořád u toho pláču. Je to pořád ještě emotivní, je to pořád čerstvé. Byla to dlouhá doba.“
Zároveň ale vyhlíží budoucnost. U plavání zůstává jako trenérka dětí v Kadani. Jako fyzioterapeutka se chystá spolupracovat s centrem Victoria. A dokončuje kurz účetnictví. „Zatím nemám praxi, ale čísla mám ráda. Budu to kombinovat s trénováním,“ plánovala.
A minimálně do olympijských her v Paříži ji také zaměstná kandidatura do komise sportovců MOV. „Tím, že jsem trénovala se spoustou federací a různých států, jsem získala vhled i do toho, jak to funguje v jiných státech. To by mi mohlo pomoci,“ přemítala. Zároveň ale cítí, že má zatím na diplomatickém poli rezervy. „Já nejsem úplně člověk, který jde za lidmi a baví se s nimi. Není to úplně ve mně. Těším se, uvidíme, jaké to bude,“ svěřila se.
S kanadským koučem Rushtonem, kterého poznala v týmu Energy Standard v profesionální lize ISL, chtějí mít základnu v Česku. „I jeho čekají větší změny. Snažíme se to uzpůsobit. On je dobrý trenér a já nechci, aby skončil s trénováním, protože ty výsledky má. Já nechci žít úplně někde jinde. On spolupracuje s mnoha státy, takže nemá, kde by žil. Pořád plánujeme, jak to bude. On to nechce moc řešit, protože se chce soustředit na olympiádu v Paříži. Budeme to řešit asi cestou,“ dodala.
