Komerční prezentace Aktual.: 11.02.2025 09:10
Brusel – Do Bruselu přijela Češka Simona Pohlová se svou rodinou před více než 18 lety. Nedlouho poté začali společně s ostatními Čechy pořádat nejrůznější kulturní či společenské akce a vzniklo sdružení Česká inspirace – Inspiration tchèque.
„Máme dvě hlavní vlajkové lodě, ochotnické Divadlo Jen tak a pěvecký sbor Brusinky, což jsou, jak jsme zjistili, aktivity, které nejsou v krajanských komunitách úplně běžné,“ uvedla Pohlová v rozhovoru s ČTK. Sama zpívá i hraje, to vše ve svém volném čase, jinak totiž pracuje jako zástupce vedoucího oddělení v Evropské komisi, konkrétně na generálním ředitelství pro regionální a městskou politiku (DG REGIO). Divadlo nyní čeká velká premiéra nového představení Kytice, které se bude hrát od 18. do 20. února v bruselském divadle Mercelis.
„Brusinky vznikly v roce 2006, první divadlo se hrálo v roce 2007. Byli jsme parta kamarádů, kteří měli děti v evropské škole v české sekci a navzájem jsme si sedli. Jeden přišel s tím, že v Česku organizoval divadlo, jiný zase, že dělal sbor, a říkali jsme si, že nám to tady chybí,“ popsala Pohlová začátky sdružení Česká inspirace. Nejprve spolupracovali se sdružením krajanů Česká beseda, následně se dohodli, že bude organizačně jednodušší, když se osamostatní a založí neziskovou organizaci v rámci belgického práva.
„Bylo nás asi sedm rodin a různě se to nabalovalo. Někdo chtěl dělat výtvarné kurzy s dětmi, tak vznikly výtvarné dílničky, jiný zase přišel s tím, že by bylo fajn organizovat lampionové průvody,“ vypráví 52letá Češka. „Kromě organizování krajanského plesu jednou za dva roky máme dvě vlajkové lodě – sbor a divadlo – a já jako předsedkyně sdružení považuji za svůj závazek, aby tyto dvě aktivity, které nejsou v krajanských komunitách úplně běžné, zůstaly zachovány,“ dodává s tím, že v Bruselu, kde lidé zůstávají kvůli práci často jen na pár let, je to velká výzva.
„Lidé přicházejí a odcházejí, takže v tomto směru je malý zázrak, že se nám to podařilo udržet. I v Brusinkách už se vystřídalo asi pět sbormistrů, ale vždycky se nakonec najde někdo, kdo má schopnosti, má chuť a má čas se tomu věnovat,“ říká Pohlová. Nejužší základnu České inspirace tvoří podle ní tři kamarádky, do všech aktivit je ale zapojeno velké množství dobrovolníků. Všichni to dělají ve svém volném čase po práci.
„Ze zkoušek sboru, které máme každý čtvrtek, se vracíme o půl dvanácté v noci, z divadla to samé,“ říká Česka z Bruselu, která je aktivní i o víkendech a s manželem se účastní cyklokrosových závodů. Každý rok před Vánoci zpívá sbor Rybovu Českou mši vánoční, vystupuje ale i na akcích Stálého zastoupení ČR při EU nebo české ambasády v Bruselu. Nyní zkouší na koncert, který mají v plánu poslední květnový týden. „Teď se nám daří dobře, je nás ve sboru asi 25. Dokonce výrazně narostla i mužská základna, což je úžasný počin. Sehnat do sboru muže není jednoduché,“ uvedla Pohlová s tím, že vedle sboru funguje i příležitostný orchestr Czech Sinfonietta Brussels.
Prvním představením českého ochotnického souboru Jen tak byla Lucerna, kde Simona Pohlová jen napovídala. Jednu z rolí ale získal její manžel, který hrál divadlo už v Praze. Následně získala několik menších rolí a od roku 2013 hraje v divadle pravidelně. V roce 2023 hrála ve hře Společenstvo vlastníků, nyní ztvární jednu z rolí právě i v Erbenově Kytici pod režijním vedením Jany Michalov Birgusové. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát divadlo. To je půvab Bruselu, že tady člověk zažije věci, které, kdyby zůstal v Praze, by možná nezažil,“ říká Češka.
Divadelní představení, jehož součástí bude vůbec poprvé v historii divadla Jen tak i scénická projekce, zkoušeli v posledních týdnech intenzivně i dvakrát týdně. „Půjde o úplně jiné představení, než jsme hráli dosud. Bude tam i videoprojekce, působivá hudba. Kamarádky ze slovenského folklórního souboru Ako doma nám půjčily kroje, takže budeme mít i úžasné kostýmy,“ popsala Pohlová.
Práci v Evropské komisi získala na základě výběrového řízení, začala pracovat v oddělení, které se zabývalo přeshraniční spoluprací. Před dvěma lety se jí pak podařilo uspět v dalším několikakolovém konkurzu a získat pozici zástupkyně vedoucího. „Původně jsme přijeli pouze na dva roky, ale nakonec jsme tady, podobně jako spousta jiných lidí, zůstali. Děti tady začaly chodit do školy, mě opravdu bavila moje práce, bylo to jako splněný sen. Mezinárodní prostředí, zajímavá práce, hodně jsem cestovala do koutů Evropy, kam se nikdo běžně nedostane,“ uzavřela Češka.
