Lyžařské překvapení v Rakousku: Skiareál Hinterstoder vás opravdu dostane

Je pár dnů před Vánoci, právě skončil jeden z dalších rakouských lockdownů a my sjíždíme z dálnice A9 asi čtyřicet minut od hornorakouského Lince ve směru na Stodertal. Těch Stoderů je tady víc: Vorderstoder, Mitterstoder, Hinterstoder. Náš cíl.

Točíme se asi tak deset kilometrů po silnici s nezvyklým označením L552. Vypadá to tu, jako by člověk vjížděl někam na Šumavu, podobně nízké kopce, podobné domy, podobné šedé smutno. Takový je první dojem v inverzním „mléce“, z nějž se v dolních partiích ne a ne dostat.

Jenže pak se objeví cedule s nápisem Hinterstoder, mléko řídne na polotučné, trhají se první mraky a je jasné, že nad námi nejsou jen nějaké nepatrné kopečky, ale dvoutisícové vrcholy.

Zastavujeme v centru města, které má za normálních okolností sotva tisíc obyvatel. Ovšem v zimě, tedy především o víkendech, praská ve švech návštěvníky z Lince i celého Horního Rakouska. „Dokonce i Vídeňáci sem zabrousí,“ dodává ředitel skiareálu Helmut Holzinger.

Rychle házíme bagáž do nově postaveného apartmánového hotelu Alprima. „Otvírali jsme před dvěma lety, kvůli pandemii jsme zatím neměli možnost v zimě přivítat maximum hostů,“ vysvětluje mi na recepci Gerrit-Hendrik Bauer, šéf komplexu.

Nové ubytovací kapacity v alpském stylu Hinterstoderu sluší. Jeden z největších letitých stesků lyžařů, že se není kde pořádně ubytovat, pomalu slábne.

Zábava bez rodičů

A pak už si kupujeme skipasy, prokazujeme bezinfekčnost a s respirátory na obličejích, stejně jako sto procent dalších dnešních zájemců o zimní kratochvíle, vyjíždíme lanovkou někam hodně vysoko.

Jako by zdejší Krakonoš mávl proutkem – noříme se z mlhy a kolem nás jsou všude… ano, Alpy! A příkré! A pak že je Hinterstoder jen pro začátečníky.

A pak že je Hinterstoder jen pro začátečníky.

Šestimístná kabina Hössbahn nás vyplivne v 1 404 metrech nad mořem. Slunce, modrá obloha a úplně čerstvý manšestr na pistách – v jednu hodinu odpoledne. Co k tomu dodat víc. Ano, vlastně ještě jedna poznámka stojí za to – minimum lidí. Lyžování mimo prázdniny a víkendy má to kouzlo, že si občas člověk na sjezdovce připadá ztracený. Krásně ztracený.

Je to takové sedlo, kam slunce svítí většinu dne a vůbec nemám pocit, že by byl tuhý prosinec. Spíš polovina března, kdy děti neremcají, že je jim zima, a lyžují do roztrhání těla. Ostatně tady jsou pro to podmínky. Dětský areál na 16 500 metrech čtverečních se rozkládá na mírném svahu, na dohled horským hospůdkám i lyžařské škole. Děti tu klidně můžeme nechat blbnout do omrzení.

A možná bychom si mohli sednout na kávu, relaxovat na sluníčku a dohlížet na ně z dálky, protože všechno je tady jako na dlani.

Jako na dno Grand Canyonu

O Hinterstoderu se dočtete dvě na první pohled zcela protichůdná fakta. Zaprvé tu napočítají každý rok hodně slunečných dní, zadruhé jsou svahy orientovány na sever a lyžařské podmínky zůstávají nadprůměrné dlouho do jara.

Lyžování mimo prázdniny a víkendy má to kouzlo, že si občas člověk na sjezdovce...

A že je tu na severních svazích stín, mně teď, v prosinci, vážně trošku vadí. Jenže stačí sednout na sedačkovou lanovku a nechat se vyvézt o dalších několik set výškových metrů nahoru. A najednou je tu přede mnou Kanada, nebo co vlastně, nádherná alpská planina s výhledem na Dachstein, sjedu si na kotvu, a pak ještě jednu a jsem ve dvou kilometrech nad mořem. Ikonickou krychlovou vyhlídku, která je snad na všech pohledech a fotkách odsud, mám přímo před nosem.

A děti piští nadšením, protože učitelka lyžování Eva jim slíbila více než sedmikilometrový sjezd do údolí. Trošku mě uklidňuje, že je to z větší části po modrých pistách, jenže ne zas tak moc, protože modrá je tady fakt ostrá a červené sjezdovky už jsou vyložené padáky. Nedovedu si představit, že by si to tu zkoušel nějaký začátečník.

Navíc svah je promrzlý, rychlý a 1 400 výškových metrů jako na dno Grand Canyonu, kterými se řítíme do údolí, vyžaduje už hodně slušnou kondičku. Takže výsledek vyznívá v tuto chvíli poněkud lépe pro děti než pro rodiče.

Slunce, modrá obloha a úplně čerstvý manšestr na pistách – v jednu hodinu odpoledne. Co k tomu dodat víc.

„Dneska je tu vytížení tak padesát procent, jsou tady skutečně lyžaři, nikoli dovolenkáři, prázdniny ještě nezačaly,“ říká mi Ernst, kterému může být tak okolo sedmdesátky, možná víc, a který sem jezdí dvacet let zadarmo dělat dozor na sjezdovkách. Prostě radí, pomáhá, upozorňuje…, aby všechno frčelo tak, jak má. „K Čechům nemám jedinou kritiku, jste na sjezdovce velmi disciplinovaní, a ti z vás, kteří jedou na Hinterstoder, jsou z většiny dobří lyžaři,“ doplňuje Ernst.

Tak sláva. Ano, Hinterstoder má sice „jen“ čtyřicet kilometrů tratí, ale je tu i jediná trať světového poháru v Horním Rakousku, Hannes-Trinkl-Weltcupstrecke, a ta nepatří zrovna k nejmírnějším. Stejně jako kilometrová sjezdovka Inferno-Piste s maximálním sklonem až 70 procent.

Nejlepší knedlík na světě

Další den mě nahoře v sedle čeká Rainer Ramsebner. Löger-Hütt’n je rodinný podnik s více než dvacetiletou tradicí. Nejdřív se bavím nad jídelním lístkem, protože dětská jídla s názvy „Nemám hlad“, „Něco“ nebo „Je mi to jedno“ odpovídajícími na otázku, co si dáš k obědu, jsou přesně to, co slyšíme, jakmile ratolesti dopadnou na lavici ke stolu.

Löger-Hütt’n je rodinný podnik s více než dvacetiletou tradicí.

A pak už mi Rainer navléká zástěru a něco na hlavu a cpe mě do kuchyně, abych se podívala, jak se dělá nefalšovaný babiččin Kaspressknödel, tedy snad nejlepší sýrový knedlík na světě.

A já nakukuju, očichávám, olizuju se a hlavně přemýšlím, jestli ho dokážeme vykouzlit i doma. Nebude mu náhodou chybět ten alpský vzduch?

Může se hodit

Jak se tam dostat
Z Prahy ujedete přibližně 330 kilometrů. Trasa České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linec, sjezd číslo 36 na dálnici A9. Desetidenní dálniční známka v Rakousku vyjde na 9,60 eura (235 Kč). Můžete ji zakoupit online na shop.asfinag.at.

Za kolik tankujete
Benzin – 1,433 €/l, Nafta – 1,413 €/l (orientační ceny v oblasti Lince, 1 € = 24,86 Kč, kurz ČNB střed)

Za kolik si zalyžujete
Denní skipas vyjde dospělého na 51 eur (1 250 Kč), dítě (narozené 2007 až 2015) na 23 eur (565 Kč). Děti do šesti let jezdí celý den za 4 eura (100 Kč), pakliže si alespoň jeden rodič zakoupí skipas.

V e-shopu na webu střediska lze pořídit skipasy až o šest procent levněji. Kdo počítá v průběhu zimy minimálně s deseti dny na lyžích, vyplatí se mu zakoupit online na skisport.com sezonní kartu SunnyCard. Platí nejen na Hinterstoderu, ale i v dalších sedmi skiareálech v Rakousku a v jednom ledovcovém v Jižním Tyrolsku. Pokud si SunnyCard pořídí oba rodiče, děti do patnácti let jezdí celou sezonu zcela zdarma.

Okolí Hinterstoderu je rájem pro běžkaře – hustá síť běžeckých tratí má okolo 120 kilometrů. Podniknout se dají i túry na sněžnicích nebo jízdy na saních tažených koňmi. K Hinterstoderu patří lyžařská oblast Wurzeralm, obě střediska jsou propojena skibusem.

Web:
www.hiwu.at
www.skisport.com
urlaubsregion-pyhrn-priel.at
www.alprima.at

Komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Související články

Latest Posts