To nejlepší z hor Česka: Novohradské hory jsou tichým liduprázdným krajem

0
191

Byla by to krajina pořádně odlehlá, i kdyby jí „nepomohlo“ turbulentní dvacáté století. Českou část Novohradských hor rozčísla na začátku padesátých let železná opona a většina území se stala na dlouhých čtyřicet let pro běžné smrtelníky nepřístupná. Lidé, tedy s výjimkou pohraničníků, se odtud stáhli a území se ponořilo do tiché samoty.

Ačkoli jsou zadumané končiny Novohradských hor výletníkům opětovně přístupné už víc než třicet let, auru tajemna si ponechávají dodnes. Jistě i proto, že do centra oblasti dodnes nevedou žádné pořádné silnice a o nějakém větším civilizačním rozvoji (naštěstí) nemůže být řeč.

Je s podivem, že tak čistá krajina nemá statut aspoň chráněné krajinné oblasti, vyhlášen tu byl pouze Přírodní park Novohradské hory. Má to ovšem i své výhody. Absence plošných omezení s ohledem na ochranu přírody znamená, že Novohradské hory jsou ideální štací pro ty, kdo na březích lesních potůčků či nad ruinami zničených vesnic chtějí přemýšlet o pomíjivosti času.

Můžete tu uléhat do spacáku někde na louce, aniž byste zaslechli jiné než přírodní zvuky, a probouzet se do nejčistšího rána. A pak ve dne dlouhé hodiny nikoho nepotkat.

Ale na své si přijdou nejen pravověrní trampové. Novohradské hory mají dnes také slušnou síť cyklotras a částečně i značených pěších tras. A komu by chyběl základní komfort, tak pár možností ubytování a dokonce i nějaká ta restaurace se při okraji území najde.

Zaniklé obce

Pozůstatky někdejších sídel jsou na české straně Novohradských hor četné. Hraniční pásmo zřízené československou komunistickou vládou tu bylo široké a vše, co se octlo „za dráty“, muselo k zemi. Zničená sídla dnes připomínají většinou jen jednoduché památníky, sem tam kříž či pamětní tabule.

Torzo kostela Panny Marie Dobré Rady v Pohoří na Šumavě

Jsou z toho ale dvě výjimky. Tu největší představuje osada Pohoří na Šumavě (německy Buchers), jejíž zástavba sice z valné části po druhé světové válce zanikla, ale torzo sídla se přece jen nějakým zázrakem zachovalo. Od devadesátých let dvacátého století dochází k pozvolné obnově sídla, od té doby tam vyrostla přibližně desítka domů sloužících vesměs k rekreaci.

Obnova se týká i pohořského kostela, jehož obvodové zdi jsou dnes sanovány, z bývalého presbytáře je nová kaple.

Louky a pastviny kolem Pohoří na Šumavě tvoří největší otevřený prostor v centrální části Novohradských hor.

Kostel – na rozdíl od toho pohořského však v úplnosti dochovaný – stojí i v další de facto zaniklé vsi, Cetvinách (Zettwing). Tady, přímo u rakouské hranice nad říčkou Malší (Maltsch) žilo před druhou světovou válkou přes pět set lidí. A o tom, jak to v Cetvinách tehdy vypadalo, dají představu informační tabule s historickými fotografiemi. Jihovýchodně od bývalé vsi, ve srázu nad Malší, byla počátkem jednadvacátého století obnovena křížová cesta vedoucí k jeskynní kapli s pramenem.

Vyhlídky

Vzhledem k charakteru terénu, který je převážně lesnatý s povlovnými svahy, není v Novohradských horách přirozených rozhledových bodů mnoho. Třeba z nejvyššího vrcholu české části pohoří Kamence (1 072 m) není vidět nic. A jen nepatrně lépe je na tom druhá nejvyšší Myslivna (1 040 m) – tam navíc nevede ani značená cesta.

Za vyhlídkami proto musíte do severní části Novohradských hor, do okolí Hojné Vody (Heilbrunn). To je současně turisticky nejfrekventovanější část oblasti, ovšem záplavy návštěvníků nečekejte ani tam. A tak je slušná šance, že rozhlednu na Kraví hoře (953 m) budete mít sami pro sebe. Výstup na vrchol od parkoviště na kraji Hojné Vody je řádně strmý, litovat ale nebudete. Výhled z věže je výtečný a za dobrých meteorologických podmínek spatříte na jižním obzoru i Alpy.

Tady stávala obec Starý Holand, dnes ji ale nepřipomíná prakticky nic.

Rozhled jiného druhu se otevře od nedalekého kostela v Dobré Vodě (Brünnl). Ten byl počátkem osmnáctého století postaven jako poutní a jako takový potřeboval být vidět z okolní krajiny na míle daleko, platí to ovšem i obráceně. Výhled od chrámu obsáhne velkou část Třeboňské pánve, vidět je i daleko do Rakouska. A každý si na tomto místě dobře uvědomí, že k severu spadají Novohradské hory docela strmě.

Pralesy

Na území Novohradských hor se nacházejí dvě mimořádně cenné rezervace, které chrání pralesovité porosty: Žofínský prales a Hojná Voda. Současně se jedná o nejstarší chráněná území v dnešním Česku, obě byla vyhlášena již ve třicátých letech devatenáctého století.

Na svazích Vysoké (1 034 m)

Alespoň nahlédnout. Tak vypadá jižní okraj Žofínského pralesa.

Mnohem známější i daleko větší je Žofínský prales s rozlohou 102 hektarů. Převládají tu buky, v menší míře jsou zastoupeny i smrky a jedle. Některé stromy jsou až čtyři sta let staré. Na vlastní území rezervace sice není běžným návštěvníkům vstup povolen, alespoň nahlédnout do Žofínského pralesa ale můžete z obvodové silničky. Ta se přimyká k rezervaci, obehnané (dnes částečně zříceným) plotem, ze severní, východní a jižní strany. I takové vnější seznámení ale nejspíš zanechá impozantní dojmy. Na první pohled je vidět, že les ponechaný samovolnému vývoji po nějakých sto osmdesát let vypadá zcela jinak než okolní les hospodářský.

Ještě odlehlejší, přimknutá k rakouské hranici, je rezervace Hojná Voda. Pralesovité území o rozloze devět hektarů tady obkružuje (a částečně i protíná) tři kilometry dlouhá naučná stezka s informačními panely. Do pralesa Hojná Voda se dá dojet po lesní silničce i na kole, celou naučnou stezku je ale třeba absolvovat pěšky

Vodní nádrže

K Novohradským horám neoddělitelně patří tzv. klauzy (splavovací nádrže) – menší vodní nádrže, jejichž účelem bylo nadlepšování průtoků místních potoků a říček, když přišel čas plavit pokácené dřevo do nižších poloh. Novohradské klauzy vznikaly od osmnáctého století, ne všechny se dochovaly do dnešních dnů a i ty zbylé se k původnímu účelu již dávno nepoužívají. Přesto jde o mimořádně atraktivní místa. Nádrže s temnou rašelinnou vodou jsou obklopeny hlubokými lesy a dýchají tajemnou atmosférou.

Zlatá Ktiš v zimě

Snadno přístupná je klauza zvaná Pohořský rybník asi tři kilometry pod osadou Pohoří na Šumavě. Vede kolem ní totiž silnice přístupná i pro soukromé automobily.

K těm nejhezčím klauzám ale budete muset po svých, případně na kole. Přímo nádherná je Zlatá Ktiš, ztracená v nekonečných lesích na nejhořejším toku říčky Černé blízko rakouské hranice. Skoro šest hektarů plochy zalévá nedaleký Huťský rybník položený u křižovatky několika lesních cest. Obtížnější přístup je naopak ke Kapelníkově rybníku (Kapelunku), vybudovaném na nejhořejším toku Lužnice.

Do Rakouska

Novohradské hory, německy nazývané Gratzener Bergland (podle německého názvu města Nové Hrady, tj. Gratzen), přesahují svým jižním dílem do Rakouska a také tato část rozhodně stojí za návštěvu. V Rakousku se toto území označuje jako Freiwald.

Říčka Černá na státní hranice. Tady má ještě charakter malého potoka, ovšem s krásnou rašelinnou vodou.

Z vysoko položené centrální náhorní plošiny mezi obcemi Karlstift a Sandl se zvedá jediný výraznější vrch a to Viehberg. Jeho vrchol (1 112 m n. m.) je nejvyšším bodem celých Novohradských hor. Na východním úbočí Viehbergu fungují v zimě dokonce dvě sjezdovky. V létě po nich můžete vyběhnout na vrchol. Z centra úpravné vesničky Sandl to trvá necelou půlhodinku.

K další zajímavosti v této centrální oblasti se řadí pramen řeky Lužnice (německy Lainsitz). Najdete jej kousek od silničky spojující Karlstift s Pohořím na Šumavě. Horní tok Lužnice/Lainsitzu má vůbec zajímavý průběh – asi dva kilometry pod pramenem vstupuje na české území, záhy se ale na delší dobu vrací do Rakouska, u Českých Velenic/Gmündu chvíli tvoří státní hranici a definitivně se obrací do Česka ještě o pár kilometrů později.

Vrchol Mandlsteinu s pohledem do Čech

Atraktivním cílem je rašeliniště Grosse Heide, přístupné tříkilometrovou pěší stezkou z Karlstiftu. Po přírodovědně mimořádně hodnotném území, připomínajícím šumavské slatě, se můžete rozhlédnout z dřevěné vyhlídkové věže.

Výborným vyhlídkovým bodem je hora Mandlstein (874 m) v severní části Hovohradských hor. Vrcholovou část tvoří žulová skaliska s upravenou vyhlídkou, ta ovšem která není nic pro ty, kdo trpí závratí. Pokud ale tento pocit překonáte, odměnou je daleký výhled, hlavně směrem do Čech.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno