Chci jít ve stopách Kvitové, řekla Nosková, přála si i české finále s Muchovou

„Já neumím moc slavit. Nikdy pořádně nevím, co mám dělat,“ řekla Nosková. „Nevím, jak to mají ostatní hráčky, ale pro mě to byl vážně šok. Pořád stojím nohama na zemi, takže nečekám, že vyhraju každý zápas, do kterého nastoupím. I když se na kurtu cítím skvěle, neznamená to, že automaticky vyhraju. Některé zápasy jsou prostě o smůle a tenhle mohl být jedním z nich. Člověk si musí vážit každého momentu, kdy se mu podaří zápas dotáhnout do vítězného konce,“ vysvětlila.

Jednadvacetiletá hráčka, která plní na turnaji roli nasazené devítky, porazila Mertensovou díky dvěma brejkům v koncovkách setů a stoprocentním servisu. Stala se nejmladší tenistkou od roku 2010, která ve Wimbledonu dosáhla na své první grandslamové semifinále. Předtím se to povedlo Kvitové, které bylo ještě o rok méně. Právě příklad šampionky z let 2011 a 2014 ji inspiruje.

„Hrály jsme proti sobě dva zápasy. V obou případech jsem byla v úžasu, že stojím na stejném kurtu s ´tou´ Petrou Kvitovou. Jako dítě jsem k ní vzhlížela. Když jsem o tenise ještě moc nevěděla, byla pro mě tváří celého českého tenisu, a když vyhrála dva Wimbledony, samozřejmě jsem to vnímala. Možná mě k tenisu i trochu přivedla. Pořád je to pro mě obrovský vzor. Hrozně ráda bych šla v jejích stopách. Kdyby byl konečný výsledek stejný, nepřála bych si nic jiného,“ zasnila se.

Připomněla ale také, jak je hranice úspěchu a neúspěchu tenká. Ve 3. kole totiž proti Rumunce Soraně Cirsteaové odvracela mečbol. „Ten bekhend to zachránil, to je pravda. Se Soranou jsem byla nejblíž tomu, že v turnaji skončím. Byl to asi můj nejhorší moment na turnaji a jsem ráda, že jsem se z toho tehdy dostala. Dnešní zápas byl, troufám si říct, o něco snazší než právě se Soranou. Je to docela úsměvné, že hrajeme o semifinále, a přitom třetí kolo bylo o dost těžší,“ řekla.

Jelikož je pověrčivá, ke klidu jí pomáhají i rituály. V minulých dnech prozradila, že jí štěstí nyní nosí piercing v nose, opakuje i jiné denní rutiny. „Prozradím jednu, která je docela vtipná. Kamarádka Agi (Agáta Černá) přišla na začátku s nápadem, že mi bude ráno po probuzení nosit matchu (japonský mletý čaj) do postele. A pořád to funguje,“ uvedla.

Poté, co strávila nyní dva zápasy na druhém největším kurtu číslo 1, ve čtvrtek se přesune na centrální dvorec. Čeká ji nasazená dvanáctka Kosťuková.

„Na centr se hrozně moc těším. Řekli mi to hned po zápase, jakmile jsem přišla do šatny, respektive do posilovny. Okamžitě jsme se začali domlouvat na rozehrávku a v tu chvíli mi to plně došlo, že budu hrát na centrálním kurtu ve Wimbledonu. Je to nádherný pocit. Tuším, že ještě před pár lety tam tréninky před zápasem nebyly vůbec možné, takže jsem ráda, že dostanu šanci se tam trochu rozkoukat,“ podotkla svěřenkyně trenéra Tomáše Krupy.

S Kosťukovou, jež byla minulý měsíc i v semifinále Roland Garros, se utká podruhé. Letos na antuce v Madridu s ní prohrála 6:7, 0:6. „Je to opravdu těžká soupeřka. Nikdy se nevzdává a snaží se hrát co nejrychleji a nejagresivněji. Hrály jsme spolu v Madridu, což pro mě nedopadlo moc dobře, na kurtu jsem se tehdy necítila úplně komfortně. Tentokrát se určitě pokusím pár věcí změnit. Marta má teď navíc skvělou vítěznou šňůru, takže to bude náročný zápas,“ řekla Nosková.

Pokud by uspěla a před ní by postoupila také Karolína Muchová přes Američanku Coco Gauffovou, odehrálo by se v sobotu v All England Clubu historicky první české finále. „Žádné velké hecování mezi námi (s Muchovou) neprobíhá. Vždycky, když se ale potkáme, a máme na sebe štěstí, protože míváme tréninky kousek od sebe, tak si pogratulujeme. Káje to samozřejmě hrozně přeju, je to super holka. České finále by bylo skvělé, přála bych si ho ze všeho nejvíc,“ doplnila Nosková.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}