V Osadě jste se snažila všechny sousedy přesvědčit, že jste chudá, i když jste byli s manželem „za vodou“. Tipuji správně, že v seriálu Milionáři, který připravuje Nova, budete hned od začátku zbohatlicí se vším všudy?
Bohužel, ne. Přemluvila jsem svého manžela, kterého hraje Petr Stach, aby si tentokrát v loterii nevsadil. Protože on pořád sází, sleduje burzu a mě to štve. Takže mu domluvím, aby to už nedělal. Ve hře jsou přitom velké peníze a ty pak vyhrají jeho kamarádi. Prostě udělám velkou chybu, za kterou pak budu pykat.
To je na rozvod!
Sice to tak vypadá, ale my jako rodina strašně držíme při sobě, máme se rádi. Já s manželem i naší dcerou, kterou hraje Darja Pavlovičová.
S tou vám to před kamerou půjde, protože sama taky máte dceru.
Je to tak, mám o něco mladší dceru než je Darja, té mojí je patnáct.
A pořád jí musíte říkat jinak, než byste si sama přála?
Ano, to stále trvá. Musím ji oslovovat Ash. Od slova Ashley.
Vysvětlila vám proč?
Protože se jí nelíbí jméno, které jsme jí jako rodiče vybrali.
Nechce si ho náhodou změnit definitivně?
Má to v plánu. Teď jí bylo patnáct a občanku chce mít už s novým jménem.
Ta je ale vytrvalá.
Jo, taky jsem si říkala, že ji to přejde, ale vypadá to, že ne.
Neříkáte si, že jste jako matka selhala, když jste jí vybrala jméno, které je teď nucena měnit?
Já mám pocit, že jsem selhala na všech frontách.(smích)
Myslela jsem to samozřejmě v nadsázce…
Ale já ten pocit opravdu mám. Ona je teď ve věku, kdy s maminkou hodně bojuje.
Přitom maminka je tak vtipná ve svých rolích.
Maminka je vtipná pro všechny ostatní jenom ne pro svoji dceru.
Jaké jméno jste jí vlastně dali?
Dorota.
Teď nevím rychle, co na to říct…
Scheisse! Maminko, co jste to udělala?!
Ale ne, dá se to. Pokud jí říkáte Dorotko…
Dorko… Ale možná kvůli té Dorotě Máchalové (zlá a chamtivá mlynářka ve filmu S čerty nejsou žerty – pozn. red.) se jí to nelíbí. I když podle mě tu pohádku nikdy neviděla.
Jak vás to napadlo?
My jsme měli vybraných víc jmen. Amálku, Noru a Dorotu. Když jsem rodila, ještě jsem nebyla rozhodnutá, ale jakmile jsme ji poprvé uviděla, řekla jsem si: „To je Dorotka.“
Proč s vámi dcera bojuje, v čem jste tak špatná?
Já si myslím, že ve všem, to je prostě součást jejího vývoje. Potřebuje se oddělit a najít sama sebe. A já jsem ten trenažér, na kterém si to zkouší.
Jste dost trpělivá?
Někdy jo, ale dokážu být i cholerická. Jakmile ve mně bouchnou saze, už se mnou není zábava. Mám černo před očima, mlhu a nevidím napravo, nalevo.
Myslíte, že dcera bude taky jednou herečkou?
Ta se teď dostala na Hollarku, tak bude nejspíš výtvarnicí. Vzali ji na obě výtvarné školy, kam dělala zkoušky. Takže jsem úplně happy matka.
A taky štíhlá! Bývala jste plnější…
No jo, to bylo po covidu. Jak říkala Ivanka Chýlková, ztloustly jsme všechny kromě Jany Plodkové. To bylo tím, že se za covidu nehrálo. Protože ono to divadlo je trošičku jako sport. Ani nevím, jak se mi podařilo takhle nakynout.
Ale zhubla jste, takže dobrý.
Jo, ale dolů ta kila šla asi třikrát déle než nahoru. Ale cvičím jógu, tak aspoň něco pro sebe dělám.
V Účastnících zájezdu jste poprvé předvedla komediální polohu, a taky jste za svoji roli byla oceněna…
Cože? Moje polička zeje prázdnotou. (smích)
V New Yorku na festivalu Tribeca vám přece udělili – celému hereckému týmu – zvláštní cenu za skvělý výkon!
Tak to vůbec nevím.
Tak se poinformujte. Nicméně, od té doby vás režiséři obsazují do podobných rolí. Nevadí vám to?
No, maličko už cítím, že je mi tenhle šuplík těsný. Ale měla jsem hezkou příležitost v seriálu Vzteklina, kde jsem hrála docela hustou patoložku. Tak třeba tímhle směrem bych se ráda už vydala.
Pořád vás ještě lidi oslovují v souvislosti se seriálem Osada?
Nejenom kvůli němu. Třeba taky kvůli Comebacku, i když jsem tam hrála v jediném dílu. Byla jsem úřednicí, které špatně funguje počítač. Neví si s ním rady, tak pořád volá Věře nebo Vlastě vedle do kanclu, aby jí řekly, co s tím má dělat. Byla takové trdlo.
A jak to máte s počítačem vy?
Já jsem gramotná.
No tak jste ji asi skvěle zahrála.
Byla jsem čerstvě po porodu, tak jsem nejspíš ani nevěděla, kde jsem.
Hrajete v Městských divadlech pražských, kde ještě vás můžeme vidět?
Ano, nejvíc jsem tam, ale nedávno jsem nazkoušela do Laterny Magiky představení Valérie a týden divů, které je velmi úspěšné a teď mě čeká zkoušení na Štvanici. V září budeme mít premiéru. A pak bych měla dělat něco ve Studiu DVA a v Komorním divadle Kalich.
A tam konečně dostáváte i jiné role, ne?
Určitě. Třeba ve Valérii hraji babičku, která by si strašně přála být znovu mladá. Dala by za to všechno. To je hezká příležitost, dramatická postava. V divadle nedostávám jenom komické role. Režiséři by se měli přijít podívat do Laterny Magiky.
Cítíte už na sobě, že stárnete?
Cítím. Když jdu po ulici s dcerou, tak už se muži začínají otáčet za ní a ne za mnou. Takže vím, že stárnu.
Co děláte, když máte volno?
Jsem chovatelka koček. Mám tři a teď, jak začíná jaro, vyšilují. Honí se, až z nich chlupy lítají. Tím pádem mám doma strašně moc rozbitého nádobí. Sice jsou vykastrované, ale ten pud v nich zůstal, tak to s nimi šije. Takže je vozím na chatu. Tam je pouštím ven, a protože je krmím, tak se ke mně zase vracejí.
