Komerční prezentace Aktual.: 29.12.2024 04:23
Berlín – „To je tak roztomilé,“ rozplývají se často lidé při pohledu na stvoření s velkýma očima, vysokým čelem a malým nosíkem. Koncept roztomilosti platí nejen u dětí, ale i zvířecích mláďat. Agentura DPA zjišťovala, proč tomu tak je.
Výše popsané znaky u lidí vyvolávají pozitivní pocity, říká Norbert Sachser z Institutu pro neurovědy a behaviorální biologii Münsterské univerzity. Vzbuzují u člověka přesvědčení, že „se o tohoto tvorečka chtějí starat“.
S konceptem roztomilosti přišel už ve 40. letech minulého století rakouský zakladatel moderní etologie, tedy vědy zabývající se chováním živočichů, a pozdější nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz. Vedle typických rysů v obličeji, jako jsou velké kulaté oči, buclaté tváře, drobný nos a vysoké čelo, jde i o poměr velikosti těla a hlavy a o určitou „neohrabanost“. A to přijde lidem roztomilé.
Tyto rysy vyvolávají vrozené, instinktivní reakce. A platí to pro všechny lidi na světě. Tyto pudy se dají doložit i experimentálně: když se pomocí softwaru rysy charakteristické pro roztomilost zvýrazní, zesiluje u pokusných jedinců potřeba o toto stvoření pečovat. A že to funguje i v případě zvířat, dokládá nadšení, jaké mezi návštěvníky zoologických zahrad vzbuzují mláďata. V roce 2006 v berlínské zoo přišel na svět lední medvěd Knut a stal se senzací, hvězdami se stala mláďata pandy Leni a Loni, stejně jako mladá samička hrošíka liberijského Toni. Takové zvířecí celebrity přitahují davy návštěvníků i zájem médií.
O takové pozornosti si mnozí politici mohou nechat jen zdát, podotýká Sachser. Připomíná, že bez ohledu na to, jakou reklamní strategii zoologické zahrady používají, zpravidla nedělají velký humbuk kolem toho, když mají ve svém chovu nově třeba vzácného jedovatého hada. Doba, kterou psi stráví v útulcích, než je někdo adoptuje, podle Sachsera souvisí s tím, jak hodně mají výrazné rysy zapadající do konceptu roztomilosti. Není náhodou, že Světový fond na ochranu přírody má jako své logo pandu, a ne „nějakou zmiji, které hrozí vyhynutí“, říká Sachser.
Reakce na rysy charakteristické pro roztomilost se podle tohoto vědce projevují už u čtyřměsíčních dětí. „Samozřejmě jim nejde klást otázky, ale lze jim ukazovat různé obrázky a pak sledovat, jak dlouho se tato miminka kam koukají,“ popisuje Sachser. Dodává, že větší pozornost věnují obrázkům splňujícím kritéria roztomilosti.
A toho, jak na lidi působí koncept roztomilosti, využívá i reklamní branže. Vysledovat se to dá u aut nebo u robotů. „Třeba roboti fungující jako ošetřovatelé jsou mnohem lépe přijímáni, když splňují kritéria pro dětskou roztomilost,“ říká Sachser.
