Na kraji jednoho jihočeského městečka stojí vilka, kde žijí dvě postarší dámy, sestry Fany a Andělka. Jsou svérázné a jedna druhou považují za pěkně potrhlou, ale mají se rády a všichni mají pro jejich ztřeštěné nápady pochopení, tedy až do dne, kdy je přepadena místní spořitelna. Fany se totiž k loupeži, při níž je zabita pokladní, připlete, a rozhodne se, že kapitánu Jedličkovi (hraje ho Ota Sklenčka) pomůže s vyšetřováním.
Kolotoč bláznivých událostí se může roztočit! Film režiséra Zděnka Podskalského z roku 1974 podle námětu Evy Jelínkové a vlastního scénáře je totiž spíše komedií než detektivkou, ale ač to tak zpočátku rozhodně nevypadá, obě dámy nakonec k zatčení pachatele skutečně zásadně přispějí.
Eva Svobodová a Nataša Gollová ve filmu Drahé tety a já (1974)
Režisér Podskalský se při natáčení snímku svěřil, že závidí těm, kteří točí drama nebo tragédii. „Víte, mám dojem, že se při tom užije víc smíchu. Když se dělá komedie, je to dost smutná činnost. Všichni jsou tak soustředěni na to, aby to bylo veselé, že se většinou nic veselého neděje,“ řekl.
Přesto se mu dobrou náladu a smích na stříbrné plátno podařilo přenést, a bylo to především díky dvěma dvojicím hlavních představitelů. Prvním a nejdůležitějším párem jsou zmíněné tety. Hrají je dvě prvorepublikové hvězdy první kategorie, Nataša Gollová (Fany) a Eva Svobodová (Andělka). Bok po boku se objevily například už ve filmu Roztomilý člověk z roku 1941.
Gollová o společném účinkování před kamerou řekla: „Tetičky jsou sestry a jedna bez druhé nedá ani ránu. Nebylo dne, abych s Evou netočila. V takových případech je velmi důležitý vzájemný vztah. Kdyby to mezi námi neklapalo, asi by se dalo těžko něco natočit. Ale Eva Svobodová je moje dávná přítelkyně, společně jsme začínaly v pražském Divadle na Vinohradech. S ohromnou chutí jsme si zase spolu zahrály.“
Herečku však v době vzniku snímku sužovaly četné zdravotní problémy s klouby. Hůlka, kterou teta Fany používá, pro ni byla bohužel potřebnou rekvizitou i v civilním životě. Právě díky Tetám se ale dokázala vrátit na stříbrné plátno ve velkém stylu.
Snímek byl v roce svého uvedení (1974) sedmým nejnavštěvovanějším filmem a Gollová po temném poválečném období opět zářila, a to se jí Drahé tety zdály zpočátku poněkud přitažené za vlasy.
„Ale znám jednu lékařku, psychiatričku, která je také soudní znalkyní, a tak jsem jí dala přečíst scénář. Vzápětí mě vyvedla z omylu. Řekla, že bych nikdy nevěřila, jak často dochází k podobným situacím. Ujistila mě, že naše komedie je velmi ze života a že ji báječně pobavila,“ vyprávěla Gollová.
Druhou a neméně důležitou dvojicí je neteř obou starších paní se svým nápadníkem. Komičnost tandemu Iva Janžurová a Jiří Hrzán, už před tím dokázal seriál Píseň pro Rudolfa III., takže Zdeněk Podskalský přesně věděl, kam sáhnout.
Hermínka je zřítelnicí oka svých tet, ale dělá jim starosti. Nechce se vdávat, ač by kvůli ní byly ochotny skousnout i nerudného souseda Tomečka, a to jim přitom při natírání plotu pošlapal hortenzie. Jenže Hermínka už si vybrala, není to nikdo jiný než její kolega z budějovické vinárny, číšník Michal, který je ovšem duší zpěvákem a celý snímek je přímo prošpikovaný hudebními vložkami v jeho podání, a to, přestože mu milovaná Hermínka opakuje: „Můžeš úplně všechno, jenom nezpívej.“
Zajímavosti
|
Režisér však svého hrdinu hájí. „Písničky podle mého, jak asi ke komedii patří. Tahle tradice je u nás už od dob Slavínského. V drobné lidové komedii se vždycky objevila nějaká písnička a většinou se stala velmi populární,“ vysvětlil Zdeněk Podskalský a dodal, že film ale nebyl pokusem o muzikál, spíše šlo o veselé popěvky.
Snímek v duchu předválečných crazy komedií, ve kterých Nataša Gollová tak excelovala, se čas od času znovu objeví na obrazovce, a my tak máme možnost připomenout si, jestli milovaná fenka tety Fany nakonec získá vytouženého ženicha. Jak se Michalovi na poslední chvíli podaří uniknout ze sítě nástrah, kterou na něj coby domnělého vraha tety upletly, a kdo vlastně spáchal ohavný zločin ve spořitelně a pokusil se přejet tetu Andělku žlutým embéčkem.
Navzdory době svého vzniku není tato komedie s detektivní zápletkou žádná režimu poplatná agitka, ale příjemná podívaná, jejíž gagy nám i dnes spolehlivě polechtají bránici.
