Střední třída? Politici chtějí pomoci skupině, kde se mzdy značně liší

„Střední třída začíná být v ohrožení,“ prohlásila zase bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO), když volala po zavedení nulové daně z přidané hodnoty u energií a pohonných hmot. Koho ale měli na mysli?

Za příslušníky střední třídy můžeme označit sociálního pracovníka, řemeslníka s odbornými dovednostmi či řadovou manažerku v bance. Klasickými představiteli jsou učitelé či lékaři. Jejich výdělky se přitom diamentrálně liší, jak ukazují data Českého statistického úřadu, který rozděluje zaměstnance podle socioekonomických skupin.

Typickými zástupci střední třídy jsou specialisté, u nichž se předpokládá vysoká kvalifikace a vysokoškolské vzdělání zakončené magisterským titulem. Střední mzda těchto zdravotníků, učitelů, právníků, „ajťáků“ či kulturních pracovníků se zvýšila za osm let o 59 procent z 29,4 tisíce korun na téměř 47 tisíc v roce 2020.

Mezi obory ovšem panují značné rozdíly. Před deseti lety byla nejvyšší střední mzda ve skupině specialistů v oblasti vědy, techniky a informačních a komunikačních technologií, a to 36 433 korun měsíčně. V roce 2020 se do čela kvůli pandemii vyhoupli zdravotníci, přičemž mediánový plat v této skupině dosáhl 56 169 korun. „Ajťáci“ měli o čtyři tisíce méně.

V roce 2012 byli na chvostu této kategorie učitelé, ale o pět let později se z ní dostali na úkor specialistů v oblasti právní, sociální a kulturní. Ty jsou se střední mzdou 39 176 korun měsíčně mezi specialisty nejhůře placení. Učitelé dosáhli na 42,8 tisíce korun.

Jako překvapivé se může zdát, že nejvíce v uplynulé dekádě stoupaly mzdy v rutinních profesích, kde není třeba téměř žádná kvalifikace a které se do střední třídy obvykle neřadí. Zasloužil se o to mimo jiné růst minimální mzdy z osmi tisíc korun v roce 2012 na současných 16 200 Kč.

Je více než jisté, že vlivem zdražování se růst reálných mezd pro letošní rok zastaví. Například ve státní správě byly až na výjimky platy zmrazeny, a přestože se odbory snaží pro zaměstnance státu nějaký nárůst domluvit, očekávaná inflace ve výši 12 procent ho zcela jistě přetlačí.

Přidávat nemůže ani soukromý sektor. Podle průzkumu Hospodářské komory ČR sice plánuje zvyšovat mzdy 70 procent dotázaných firem, nejčastěji však mezi pěti a deseti procenty.

Český statistický úřad nicméně nic jako střední třídu ve svých statistikách nesleduje. Nejde totiž pouze o to, kolik daný člověk vydělává. Jde i o jeho životní styl a typ práce, kterou vykonává.

Názory – dva pohledy na střední třídu

Ondřej Špaček, sociolog FHS Univerzita Karlova

Označení „střední třída“ se stalo širokou kategorií, se kterou se identifikuje velká část společnosti. Tak tomu dnes je v naprosté většině evropských zemí. To má řadu historických příčin, nicméně podstatné je, že jde o velice různorodou skupinu. Situace lidí, kteří pracují v IT sektoru, je naprosto odlišná od těch, kteří učí na základní škole. Až příliš často pak některá opatření, která mají pomáhat střední třídě, ve skutečnosti skrývají kroky, které přinesou další možnosti zisku a úlevy těm, kteří se vůbec nemají špatně. Proto je zapotřebí přinášet i důkladné oponentní analýzy takových politik. Každopádně pomáhat střední třídě v době ekonomických obtíží je určitě lepší než pomáhat odvádět další zisky do daňových rájů.

Alena Zieglerová, odbornice Institutu pro sociální inkluzi v oblasti zaměstnanosti

Střední třída by se měla cítit uspokojená ve svých potřebách a před volbami by měla věřit, že se bude mít líp. Být zranitelnou částí populace nebo dokonce třídou strádající není nic, o co by lidé stáli. A tak se prodavačům, technikům, úředníkům či učitelům namlouvá, že spadají do střední třídy a že právě na nich vládě záleží. Stát je totiž potřebuje jako zdroj příjmů do státního rozpočtu. Občan sám sebe identifikuje jako součást své rodiny. Pokud se už zabývá pojmem „střední třída“, posuzuje se podle toho, co si může jeho domácnost dovolit. Dovolenou jen v létě, nebo i v zimě? Jak často divadlo nebo kulinářské požitky? Koho děsí, jak málo stačí, aby neskončil na ulici, ten si svou příslušnost ke střední třídě jen namlouvá. Střední třída má více možností, jak si život uspořádat, zatímco těm nižším nezbývá než doufat, že to neskončí špatně.

Otázkou je, jestli je rozumné uplácet voliče sociálními dávkami „také pro střední třídu“ místo soustředění pozornosti na domácnosti ohrožené chudobou. Dostatek bytů k pronájmu, místa ve školkách, dostupná lékařská péče, funkční veřejná doprava – to vše by daleko víc přispělo k pocitu střední třídy, že na ní státu záleží. Důstojný život je zkrátka jinde než ve frontě na úřadě práce.

Komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Související články

Latest Posts