Aktualizace: 10.04.2024 10:01
Narva/Tallin – Estonci zatím k letošním volbám do Evropského parlamentu přistupují s lhostejností, kterou nejspíš nenapraví ani prozápadní směřování země posílené po ruské invazi na Ukrajinu z roku 2022. V zemi, která byla při posledním hlasování v roce 2019 jedním z devíti členských států s volební účastí nižší než 40 procent, může být důvodem to, že tamní obyvatelé necítí na evropskou sedmadvacítku příliš silné vazby, domnívá se Aet Kiislaová z Vysoké školy v Narvě spadající pod Tartuskou univerzitu.
„Myslím si, že Estonci jsou od té doby, co začala válka, možná víc proevropští, ale ne tolik. Estonci se tolik neidentifikují s Evropou, mají silnější lokální identitu a estonskou identitu,“ řekla v rozhovoru s ČTK odbornice na veřejnou správu. „Lidé si myslí, že Evropská unie je někde daleko a do našeho každodenního života nezasahuje – i když do něj samozřejmě zasahuje,“ uvedla.
Ačkoliv státy východního křídla EU od začátku rozsáhlého válečného tažení Ruska na Ukrajině dávají najevo své proevropské směrování, určitý nezájem Estonců ohledně evropských voleb to příliš nevylepší. Konflikt naopak mohl mít spíš opačný účinek, uvedla Kiislaová.
„Válka měla zvláštní vliv na to, jak EU vidíme. Estonsko se snažilo vysvětlit, jakou je válka na Ukrajině hrozbou pro nás pro všechny. Ale některé západní země tomu nerozuměly,“ myslí si expertka.
„My si pamatujeme, co Rusko dokáže,“ dodala Kiislaová, podle které lze jen těžko odhadnout, zda letos k evropským volbám přijde Estonců víc než v roce 2019. Volební účast tehdy činila 37,6 procenta. Méně voličů se o evropské hlasování zajímalo jen v hrstce dalších zemí, přičemž na posledních dvou místech se s volební účastí umístily Česko a Slovensko.
Určitý nezájem ohledně Evropské unie a nadcházejících voleb projevují i obyvatelé východoestonské Narvy, města na hranicích s Ruskem. „Volit budu, ale ještě nevím koho,“ řekl důchodce Vladimir, který stejně jako 96 procent tamní populace mluví rusky. Odpoledne v Narvě se rozhodl strávit procházkou po promenádě, na kterou z jedné strany shlíží Narvský hrad postavený Dány ve středověku a z druhé, přes řeku, která určuje státní hranici, neméně impozantní opevnění ruského Ivangorodu.
„Naši zastupitelé za moc nestojí. Podle mě lze jen těžko říct, co vůbec dělají, jak se o nás starají,“ myslí si Vladimir.
Volební místnosti se v Estonsku letos otevřou v neděli 9. června. Obyvatelé pobaltské země jako jediní v rámci evropské sedmadvacítky mohou už od 3. června volit i elektronicky. Voleb se hodlá účastnit okolo desítky politických subjektů, zatím jako poslední svou kandidátní listinu odhalila vládní Reformní strana a další tak hodlají učinit během dubna. Tři měsíce vzdálené hlasování se proto pro některé Estonce nezdá být momentálně velkou prioritou.
„Volit půjdu určitě,“ říká Mattias, který ve středu večer vyrazil do baru v populární industriální tallinské čtvrti Telliskivi. Třiatřicetiletý datový analytik na pozadí svítících neonů a hrající hudby připouští, že nad možnými kandidáty ale ještě vůbec nepřemýšlel.
Stejný názor má na evropské volby i jeho doprovod, třicetiletý Indrek, který se usmívá, když zjistí, že letos Estonsko do Evropského parlamentu vyšle sedm kandidátů. „Tolik? Tak to tam snad někoho vyberu,“ vtipkuje.
