Expert: Stav konfliktu napovídá tomu, že Rusko se spokojí s tím, čeho dosáhlo

Úvodní fázi na jaře a na podzim 2022 by podle Petráše šlo s nadsázkou označit za podivnou válku. Ruská armáda zahájila 24. února 2022 operaci směrem na Kyjev a další strategické oblasti s cílem vojensky ochromit Ukrajinu a paralyzovat její vedení. Zároveň však porušila základní operační principy. Zpočátku mohl postup působit jako snaha o novátorský způsob vedení války, podobně jako německý útok na Francii na jaře 1940. Postupně se však více podobal intervencím vojsk Varšavské smlouvy v Maďarsku 1956 a Československu 1968. Rusko navíc nezískalo vzdušnou převahu, což výrazně ovlivnilo další průběh konfliktu.

Nicméně v létě 2022 dosáhlo Rusko podle Petráše poměrně důležitých územních zisků a drželo i ofenzivní operační iniciativu. „O to více bylo překvapující, že ruské jednotky poté, co dosáhly hranice Luhanské a Doněcké oblasti, paradoxně nepokračovaly v úspěšné ofenzivní činnosti, ale naopak přistoupily k takzvané operační přestávce,“ uvedl Petráš.

V té chvíli ruská armáda ztratila operační tempo a už nedokázala navázat patřičnou ofenzivní iniciativu, která by umožnila posunout frontovou linii do hloubky ukrajinského území. V důsledku toho tak Ukrajina dokázala do konce roku 2022 získat zpět více než 12.000 kilometrů čtverečních území v Charkovské oblasti na východě země a území v oblasti Chersonu a zatlačit ruské jednotky za levý břeh Dněpru. Od té doby se podle Petráše frontová linie po celé zemi změnila relativně málo.

Důležitou roli ve vývoji konfliktu sehrála podle něj i protiofenziva, kterou ukrajinská armáda zahájila počátkem léta 2023. „Bohužel, ta hned v úvodu ztratila svou dynamiku, a to jednak v důsledku silných ruských obranných linií, vybudovaných především v jižní části frontové linie, ale i v důsledku slabé koncentrace sil a schopnosti vést důraznou ofenzivní činnost na předpokládaných směrech,“ poukázal Petráš.

Ukrajinská invaze na území Ruska v srpnu 2024 se pak podle Petráše zdála být zpočátku zlomovým okamžikem války. Cílem Ukrajiny bylo zmírnit tlak na jihu a východě tím, že přenesla boje na ruské území a přinutila Moskvu stáhnout část sil z fronty. „Kyjev si uvědomoval, že v poziční válce proti silnějšímu Rusku nemá dlouhodobě šanci, a proto se vracel k manévrovému způsobu boje,“ uvedl expert.

Z vojenského hlediska však podle něj šlo spíše o dočasný taktický úspěch s nejistou udržitelností. Otevření nové fronty navíc zatěžovaly i omezené ukrajinské zdroje, což v konečném důsledku vedlo k dalším operačním komplikacím v centrální a východní části frontové linie.

Současný stav konfliktu pak podle Petráše napovídá tomu, že Rusko se z hlediska okupovaného a vojensky kontrolovaného území spokojí s tím, čeho dosáhlo. Podoba konfliktu, který nyní sledujeme, je podle něj udržovací, nikoliv opotřebovávací válka, jak je někdy podoba bojů podle něj mylně interpretována.

„O tom svědčí i poměrně frekventované raketové a dronové útoky na klíčovou ukrajinskou energetickou infrastrukturu a civilní objekty, což nemá za cíl vytvořit operačně výhodné podmínky pro další postup ruských jednotek do hloubky ukrajinského území, ale podrýt morálku ukrajinského obyvatelstva a jeho ochotu dále pokračovat ve válce,“ uvedl Petráš.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}