Aktual.: 15.08.2026 06:35
Praha – Tálibánu se za pět let od návratu k moci podařilo vládu nad Afghánistánem stabilizovat a ovládnout prakticky celé území země. Režim ale zůstává zranitelný především kvůli špatné ekonomické a humanitární situaci, přetrvávajícím bezpečnostním hrozbám a nízké legitimitě. Shodují se na tom experti, které oslovila ČTK k pátému výročí pádu Kábulu. Západní působení v zemi podle nich skončilo z hlediska budování stabilního demokratického státu neúspěchem, v afghánské společnosti po něm ale zůstaly některé trvalejší změny.
Tálibán ovládl Kábul 15. srpna 2021 po rychlé ofenzivě, při níž se zhroutila afghánská vláda a bezpečnostní síly. K moci se tak vrátil téměř 20 let poté, co byl jeho předchozí režim svržen po americké invazi do Afghánistánu.
Tálibánu se podle Josefa Krause z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně podařilo monopolizovat bezpečnostní aparát a ovládnout prakticky celé území státu, přestože ne stoprocentně. Menší oblasti zejména na severu země zůstávají pod kontrolou protitálibánských skupin, které ale podle něj nemají dostatek sil na změnu vedení země.
Hlavním nábožensko-ideologickým rivalem Tálibánu a nejvýraznější bezpečnostní hrozbou pro vnitřní bezpečnost je podle Krause Islámský stát Chorásán (ISIS-K). Také ředitel Centra blízkovýchodních studií CEVRO Univerzity Filip Sommer uvedl, že ISIS-K zůstává hrozbou, stejně jako vnitřní rozpory uvnitř Tálibánu.
Za hlavní slabinu režimu experti označují hospodářskou situaci. „Největší hrozbu ale stabilitě země i vlády Tálibánu představuje stále tristní ekonomická situace v zemi,“ uvedl Kraus. Afghánistán podle něj patří k nejchudším zemím světa, potýká se s všudypřítomnou chudobou, masovou nezaměstnaností, minimálním rozvojem infrastruktury a mezinárodní izolací. Některými kroky, například zákazem vzdělávání žen, si podle něj Tálibán vytváří další problémy do budoucna.
Sommer uvedl, že více než 3,7 milionu dětí čelí akutní podvýživě a výrazně oslabené je také zdravotnictví. Humanitární krizi podle něj prohlubují masové návraty Afghánců nuceně odcházejících z Pákistánu a Íránu. „Bezprostřední pád režimu ale dnes, dle mého názoru, není pravděpodobný,“ dodal.
Vláda Tálibánu je podle Bohumila Dobeše z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy stabilní, ale stále křehká. Hnutí podle něj nebylo nutně přijímáno jako dobrá forma vlády, ale spíše jako nejméně špatná možnost, což snižuje jeho legitimitu. Tu oslabují také problémy s poskytováním služeb či kontrolou území a politiky režimu, které řada Afghánců nepřijímá pozitivně. Vláda ale zatím nečelila výraznějšímu otřesu, který by její křehkost odhalil.
Experti hodnotí výsledky dvacetiletého působení Spojených států a jejich spojenců jako neúspěšné. Cíl vybudovat soběstačný demokratický stát s funkčními institucemi a západně orientovanou armádou podle nich selhal. Kraus uvedl, že rychlý pád Kábulu odhalil systémovou korupci, křehkost státního aparátu a závislost afghánských sil na americké logistické a letecké podpoře. Západní přítomnost ale podle odborníků přesto zanechala společenské změny, které Tálibán nedokáže zcela odstranit.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}