Aktual.: 18.10.2025 09:40
Praha – Za rozvojem obezity, která je chronickým onemocněním, stojí více faktorů, od životního stylu s nedostatkem pohybu přes užívání určitých léků až po psychickou poruchu. Shodli se na tom odborníci, které oslovila ČTK. Léčba je podle nich dlouhodobá a vyžaduje komplexní péči nejen lékařů, ale i psychologů, nutričních poradců nebo fyzioterapeutů a pacienti musí často změnit svůj život od základů.
„Je to celoživotní onemocnění, které má velkou genetickou zátěž. Odhaduje se, že genetika sehrává v rozvoji obezity 40 až 70 procent, zbytek je toxické životní prostředí, jež na nás v posledních letech působí,“ uvedla obezitoložka a primářka pražské OB Kliniky Petra Šrámková. Lidé se podle ní kvůli technologiím přestali hýbat a konzumují nekvalitní stravu, která je energeticky bohatá. Lékařka dodala, že za rozvojem onemocnění stojí i užívání určitých léků, jako jsou například kortikoidy nebo léky na psychické poruchy.
Poukázala na to, že existuje teorie, podle které jsou obézní lidé potomci přeživších hladomorů nebo jiných podobných zátěžových situací. V nich obstáli lidé s úsporným metabolismem, díky čemuž dokázali vyjít s minimem a subjektivně nepociťovali velký hlad. Jejich tělo zpomalilo spalování a vše ukládalo do tuků, řekly Šrámková a její kolegyně z pražské OB Kliniky psycholožka Jitka Herlesová.
Obezita zůstává rizikovým faktorem pro řadu srdečně-cévních onemocnění. „Obézní člověk má zhoršený metabolismus krevního cukru a tuků, a to vede k poškození cév, především rozvoji aterosklerózy – kornatění tepen,“ uvedl Michal Vrablík z 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ateroskleróza je příčinou významných komplikací v podobě infarktu myokardu, cévních mozkových příhod. Obezita ale zvyšuje i riziko tromboembolických onemocnění, protože obézní lidé mají vyšší riziko trombóz v žilním systému a plicních embolií, řekl lékař.
Pacienti s tímto onemocněním mají dále vyšší riziko výskytu depresí, úzkostných a atypických poruch příjmu potravy a syndromu záchvatovitého přejídání.
„Snažíme se je přesvědčit, že to není jejich morální pochybení, ale že jde skutečně o nemoc,“ řekla psycholožka. Dodala, že toto onemocnění může nastat i po porodu kvůli hormonům nebo proto, že lidé v noci místo pravidelného spánku pracují.
Lidé s obezitou vyhledají odbornou pomoc nejčastěji proto, že mají problémy s přidruženými nemocemi a s každodenním pohybem, například vyjít do schodů, zavázat si tkaničky nebo aktivně trávit čas se svými vnoučaty. Pravidelný pohyb pak sehrává důležitou roli nejen v prevenci obezity, ale i při jejím léčení.
„U běžné populace platí, že čím více pohybu máte, tím lépe pro vás. Zdravotní benefit je patrný už od 30 minut nepřerušované pohybové aktivity denně anebo 150 minut za týden. Každý pohyb se počítá, když se člověk, který žil převážně sedavým způsobem, začne hýbat deset minut denně, tak i to je skvělé,“ uvedl Vrablík. Dodal, že nejlepší pohybová aktivita je vytrvalostní. Pro nesportovce je to podle něj nejčastěji rychlejší chůze. Správné tempo se podle kardiologa pozná tak, že člověk je ještě schopen si povídat, ale už nemůže zpívat. Je však vhodné zařadit také minimálně dvakrát týdně silový trénink, řekl.
Mezi další doporučení při léčbě obezity patří podle Herlesové to, že je vhodné spát minimálně šest hodin denně nebo jíst několikrát za den a že je lepší, aby se člověk vyvaroval velkým porcím jídla večer.
Často se úprava životního stylu netýká jenom pacienta s obezitou, ale potřebná je podpora celé jeho rodiny. Odborníci tak například doporučují nedělat doma zásoby jídla a neshromažďovat u sebe sušenky ze slevových akcí. Někdy kvůli léčbě musí přehodnotit i své dosavadní vztahy a některé z nich ukončit, dodala Herlesová.