Komerční prezentace Aktual.: 18.11.2024 13:35
Praha – Sovětská propaganda v popírání a utajování hladomoru na Ukrajině v 30. letech minulého století stála na několika pilířích, jako je dehumanizace obětí nebo vyvolání komplexu viny. Uvedla to dnes Jaryna Jasynevyčová z neziskové organizace All-Ukrainian Forum for Democracy (DEMFORUM) na konferenci s názvem Sovětská a ruská subverzní činnost proti Evropě, která se konala ve Sněmovně. Mezi další nástroje propagandy podle Jasynevyčové patřily zlehčování rozsahu násilí, racionalizace činů a falšování historických faktů. Jasynevyčová se tématu hladomoru věnovala více než deset let ve svém výzkumu.
„Dehumanizace vedla k tomu, že smrt hladem byla vnímána jako ostuda. Statkář, nazýván kulak, byl označen za nepřítele a zabíjení nepřátel bylo propagandisticky ospravedlněno,“ řekla Jasynevyčová. Miliony obětí podle ní tak zůstaly zapomenuty, protože jejich smrt byla prezentována jako důsledek individuálních selhání či neúspěšné hospodářské politiky.
Propaganda rovněž tvrdila, že Ukrajinci si mohou za hladomor sami, a to na základě údajné spolupráce některých jednotlivců s režimem. Podle Jasynevyčové však důkazy ukazují opak. „Existovalo přes 5000 povstání, která byla systematicky potlačena. Sověti ale tvrdili, že se Ukrajinci nebránili, což ale bylo způsobeno tím, že kvůli hladu byli příliš slabí na to, aby kladli odpor,“ uvedla.
Dalším nástrojem sovětské propagandy bylo systematické falšování a ničení historických pramenů. Záznamy o úmrtích byly manipulovány, cenzura kontrolovala média i soukromou korespondenci. Zahraniční návštěvníci byli zváni na „demonstrační cesty“ do prosperujících oblastí, kde měla být potvrzena sovětská verze příběhu. Tajné služby rovněž aktivně diskreditovaly ukrajinskou diasporu a platily dezinformační kampaně v zahraničních médiích.
Utajení hladomoru bylo tak podle Jasynevyčové účinné. Veřejně se o něm začínalo mluvit až po 50 letech. První průlom nastal v roce 1984 díky ukrajinské diaspoře, která prosadila vznik zvláštního výboru v Kongresu Spojených států. O dva roky později vyšla kniha Sklizeň smutku a v roce 1989 byl odhalen první malý památník obětem holodomoru na Ukrajině.
Jasynevyčová upozornila na to, že Rusko dnes používá podobné metody k manipulaci veřejnosti a utajování válečných zločinů. „Vidíme to v přímém přenosu – například když ženy z vybombardovaných nemocnic v Mariupolu nutí vystupovat před kamerami a tvářit se šťastně. Podobně jako za Sovětského svazu jsou informace zkreslovány a využívány k propagandistickým cílům,“ řekla.
Hladomor na Ukrajině v letech 1932 a 1933, známý jako holodomor, si podle historiků vyžádal miliony životů. Byl důsledkem cílené politiky Sovětského svazu, který zabavoval obilí, aby ho mohl vyvážet do zahraničí a získat prostředky na nákup průmyslových technologií, což bylo součástí snahy o rychlou industrializaci.
Uznání holodomoru jako genocidy je podle Jasynevyčové zásadní nejen z historického hlediska, ale také pro současný boj Ukrajiny proti ruské agresi. „Rusko dnes pokračuje v systematickém ničení ukrajinské identity. Ničí památky, překrucuje historii a buduje narativ, že sovětské represivní politiky byly přínosem pro Ukrajinu,“ řekla.
