Filip František Červenka je jednou ze tří hlavních mužských postav nového primáckého seriálu Lež na pláži. Hraje ajťáka a ta profese mu není cizí. „Orientuju se v tom docela dobře. Spravím, co se dá, najdu si, co chci, a trošku hraju hry,“ prozradil.
Když odjížděl do Chorvatska, kde se příběh šestice mladých lidí odehrává, vezl si s sebou playstation a piksly s proteinem. Obojí celníky zaujalo. U prášku trochu zaváhali, ale stačilo jim ujištění herce, že nejde o drogy.
Sofie Höppnerová a Filip František Červenka v seriálu Lež na pláži (2024)
Natáčení u moře se ale na Filipovu tělu podepsalo. „Hodně jsme tam jedli a cvičili, takže jsem docela dost nabral. Teď točím seriál Studna pro Voyo a tam by nedávalo smysl mít tolik svalů, když hraju nemocného kluka, navíc v šedesátých letech. Takže mi nařídili, abych co nejvíc zhubl,“ přiznal.
Naštěstí nikdy neměl problém se kvůli roli měnit. A sám ví, že je pořád lepší deset kilo shodit než nabrat. „Kvůli Mostu jsem se musel nechat ostříhat, tak tohle beru jako další fázi proměny. Co by člověk pro roli neudělal. Až to skončí, zase začnu jíst a cvičit jako dřív,“ říká.
Na pobyt v Chorvatsku vzpomíná s láskou. „Bylo to super natáčení, vytvořili jsme skvělou partu, jak s kluky, tak s holkami. A máme to tak mezi sebou pořád. To se mi mockrát nestalo, abychom se po projektu dál vídali a měli plány do budoucna,“ prozrazuje. „S Radkem Melšou třeba chodím hrát stolní hry. Ale i celá parta se scházíme. Byli jsme společně na bowlingu, plánujeme paintball, motokáry, všechno, co se dá.“
Červenka se do paměti diváků zapsal jako Tonda v seriálu Most!. Tam vedle Eriky Stárkové v roli transsexuálky Dáši zazářil i Martin Hofmann, se kterým je v kontaktu. „Na Martina bych se rád přišel podívat do divadla. Ještě řeším kdy, musím mu zavolat. A pak bych si s ním chtěl posedět. S Erikou Stárkovou hrajeme společně v muzikálu Lazarus v Divadle Komedie,“ prozradil.
Potkává se i s Ewou Leinweberovou a Igorem Barešem, kteří mu hráli rodiče v dalším úspěšném seriálu – Osada. „S Evou se vídám na představení v Městských divadlech pražských, protože tam oba hrajeme. A s Igorem si jednou za čas napíšeme dopis,“ překvapuje. „On totiž nemá sociální sítě, tak jsem si na něj sehnal adresu a oslovil ho touhle cestou. Pak se ke mně dostalo, že to ocenil, byl moc rád, takže v tom pokračujeme.“
Jediné, co ho šokovalo, bylo, když zjistil, kolik ho bude zaslání dopisu stát. „Přišel jsem do obchodu, že chci dvacet známek. Já nevěděl, kolik stojí jedna. Takže, když mi řekli cenu, málem jsem se sesypal,“ směje se.
