Z původně rodinného hobby je dnes úspěšná firma, oceňují ji zákazníci i porotci

0
48

Co dělá sadař v únoru? Úroda je sklizena, nejspíš i zpracována.
Uznávám, že celkově na první pohled je dnes na sadech nevlídné, bahnitě a nefotogenicky. (smích) Rozhodně ale nezahálíme, právě provádíme řez stromů. Těšíme se na duben, kdy se sady začínají zelenat. To vyvazujeme stromky, hnojíme, plejeme jahody, začínáme sekat. Sad je překrásný, když kvete. A to my pořád hnojíme, plejeme a sečeme. Tedy sadař má práce dost celý rok.

Jak sady vypadaly, když je vaše rodina koupila?
Já to znám pouze z vyprávění a fotografií. A jakkoli se laikovi mohl zdát pohled na tehdejší sad malebný, očím zkušeného ovocnáře moc potěšení nepřinášel. Stromy totiž rostly po řadu let bez jakéhokoliv ošetření či zásahu. Pokud jsme se tedy chtěli pustit do sadovnictví jako byznysu, bylo nutné toto vše napravit a sad revitalizovat. Původní výsadbu ošetřit, prostříhat a dosadit další stromky. Dlouhá léta byl sad spíše rodinné hobby, jablka jsme sklízeli a moštovali s příbuznými a přáteli. Ale když zkrachovalo sousední družstvo a přišla možnost odkoupit budovu ovocnárny, začala se psát historie Sadů sv. Prokopa.

Kdo a kdy přišel s nápadem na založení biofarmy?
Ekologický směr a biozemědělství v sadech rozvinul a zdokonalil náš agronom Pavel Sucháček. Ten je nejen vystudovaným zemědělcem, ale zároveň i biologem, takže vnímá péči o krajinu komplexně. Nesnaží se ze sadů „vytřískat“ maximum během pár let, ale stará se o ně tak, aby je udržel zdravé dlouhodobě, jde o pověstnou udržitelnost. S tím souvisí velká podpora biodiverzity na našich sadech a fakt, že se dobrovolně řídíme přísnějšími západoevropskými standardy pro ekologické zemědělství.

Vy jste byznys ještě navíc propojili se sociální prací.
I v případě sociálního aspektu sadů šlo o pokračování rodinných tradic a logické vyústění projektu sadů. Moji prarodiče a rodiče stáli u zrodu sociálních služeb v sousedním Týně, pečovatelské služby v Temelíně a dalších podobných organizací. Podporu lidí s hendikepem tak bereme jako přirozenou součást naší práce.

Pracují u vás lidé s handicapem, liší se kvůli tomu každodenní provoz farmy ve srovnání s jinými zemědělskými podniky?
Provoz jako takový se příliš neliší, fungujeme jako každá jiná farma. Co se liší, je spíš náš přístup k nim. V tuto chvíli máme 21 zaměstnanců, 16 z nich má nějaký typ znevýhodnění. Někdo má mentální nebo fyzické postižení, jiní se potýkají s duševním onemocněním. Někteří pracují o něco pomaleji a potřebují větší vedení, aby všechno zvládli. Kromě práce a mzdy zajišťujeme podporu zkušeného sociálního pracovníka. Naši pracovníci vědí, že se na nás můžou kdykoli bez obav obrátit. A my zase víme, že si díky tomu udrží psychickou pohodu a nevypadnou z práce.

Jaká byla loni úroda?
Hospodaříme na 35 hektarech, na kterých se v minulé sezoně urodilo přes 170 tun ovoce. Pěstujeme jablka, hrušky, švestky, třešně, jahody a okrajově i další druhy ovoce a zeleniny. Část pozemků je pravidelně porostlá jetelem a to proto, aby si jahodová pole takzvaně odpočinula.

Své výpěstky i zpracováváte.
Ovoce sušíme, zavařujeme, moštujeme. To nám umožňuje využít „dvojkové“ ovoce, které není na pohled tak pěkné, ale pořád chutná skvěle. Vše opět souvisí s udržitelností, kdy nejen, že jsme schopni ovoce zachránit, ale vše děláme lokálně, bez nutnosti zbytečného převozu.

Tereza Netíková (22 let)

  • Vystudovala Střední odbornou školu veterinární.
  • Absolvovala kurz pro výkon obecných zemědělských činností, tzv. zemědělské minimum.
  • Pochází z rodiny, která se věnuje podnikání v zemědělství už tři generace.
  • Sady sv. Prokopa přebírala Tereza od svého otce téměř přesně před čtyřmi lety, to jí bylo 18.
  • V loňském roce farma získala mezinárodní cenu SME EnterPrize, porotu zaujala propojením ekologického zemědělství, zaměstnáváním osob se znevýhodněním i vzděláváním dalších zemědělců.
  • Vypěstované ovoce zpracovávají do bio přesnídávek, džemů, moštů či křížal, které prodávají ve vlastním obchůdku i v e-shopu Zelený košík.

Denně také loupeme brambory vypěstované na polích v okolí. Ty pak dodáváme do jídelen a restaurací, kterým šetříme spoustu práce a času. A my díky tomu máme pro zaměstnance dostatek práce i mimo hlavní zemědělskou sezonu. To je důležité, protože sezonnost bývá v této oblasti velkým úskalím. Navíc my vůči našim kolegům cítíme velkou zodpovědnost. Lidé s hendikepem jsou na trhu práce hodně zranitelní. Stres, třeba kvůli strachu ze ztráty zaměstnání, může snadno zhoršit jejich zdravotní stav.

Bioprodukty zpravidla bývají dražší, jdou v době, kdy řada z nás přece jen musí trochu šetřit, stále na odbyt? Kdo je váš typický zákazník?
Na odbyt si naštěstí nemůžeme stěžovat. Jedním z našich hlavních principů je lokálnost, nechceme své výpěstky dovážet přes půl republiky, 90 procent produkce prodáme v rámci regionu. Snad i díky tomu nám odběratelé zůstávají věrní. Navíc vinou inflace teď ovoce a zelenina v obchodech zdražily tak, že bio přestává být drahým luxusem, často jsou ceny srovnatelné.

Naše zboží dodáváme do jídelen základních i mateřských škol, domovů pro seniory, restaurací či obchodů se zdravou výživou. Na farmě máme i obchůdek, kam jezdí individuální zákazníci, nejživěji je u nás v červnu během samosběru jahod.

Byli jste oceněni jako hrdinové udržitelnosti v celoevropské soutěži SME EnterPRIZE. Jste teprve druhou firmou z Česka, která toto ocenění získala. Co to pro vás znamená?
Je to v prvé řadě velká pocta. Porota posuzovala několik tisíc přihlášek a to, že ji zaujaly naše malé sady, je ohromný úspěch a uznání naší práce. Bereme to jako velkou příležitost, aby se informace o našem modelu dostaly k dalším podnikatelům, farmářům. Kombinace ekologického zemědělství se sociálním přesahem dává smysl, je finančně udržitelná a prospívá krajině i lidem v daném místě.

Kdybychom díky ocenění a publicitě inspirovali alespoň několik farem, aby se do toho pustily také, bude to velký úspěch. Věřím, že právě v tom je největší přínos takovéto ceny, ukázat svůj dobrý nápad dalším podnikatelům.

Co plánujete do budoucna?
Plánů máme spoustu. Chystáme další pozemky, na kterých budeme pěstovat bio ovoce, za pět let bychom na nich chtěli dát uplatnění až 50 lidem s postižením. S tím samozřejmě souvisí rozvoj skladů, zvětšení prostor pro zpracování ovoce. Musíme se vyrovnat i s postupujícím suchem, takže budeme dále rozšiřovat kapénkovou závlahu v sadech. Vybudovat chceme i zázemí pro vzdělávání zemědělců, které nám zatím chybí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno