Komerční prezentace Aktualizace: 27.07.2024 21:45
Paříž – Při premiérovém startu na olympijských hrách prožívala kajakářka Antonie Galušková euforii ze dvou podařených kvalifikačních jízd. V první skončila šestá, v druhé se posunula ještě o jednu pozicí výš a v nedělním semifinále bude v Paříži usilovat o postup do dvanáctičlenného finále. V rozhovoru s novináři přiznala, že před debutem byla nervózní, ačkoliv to na ní nebylo znát.
„Umím se hezky přetvařovat. Hlavně před první jízdou jsem byla nervózní. Já jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Jaké to bude. A je pravda, že když jsem sem přijížděla tím kanálkem, tak jsme se se soupeřkami na sebe jenom culily, když tady tribuny začaly řvát. Všichni jsme to prožívali spolu a říkali jsme si: ‚Ty jo, to je fakt skvělé. Pojďme si to užít‘,“ líčila Galušková.
V neděli chce na podařený den navázat. „Moje přání je to zajet tak odvážně, jak jsem to zajela teďka. Věřit si, soustředit se jenom na sebe. A jak to dopadne, to je ve hvězdách,“ uvedla.
Dvě kvalifikační jízdy se mimo olympiádu nejezdí, ale přivítala možnost si trať dobře otestovat. „Já si myslím, že tady je to docela dobré. Jak se nám trošku změnil systém se změnou trati z kvalifikace na semifinále a finále, tak my tady budeme mít jenom trošku drobné změny. Jsem ráda, že jsem si to mohla sjet ještě jednou a vlastně si vyzkoušet, kde můžu být víc natěsno. A vím, co můžu jet odvážněji a kde bych si zase spíš měla dát větší pozor,“ prohlásila.
„Na trati se mění třeba jenom tři části. Kombinace třeba tří branek se trošku ztíží a ty nájezdy. Že třeba teď to nepůjde napřímo, ale budeme se nad tím muset otočit, protože už to bude moc za roh. Tak takhle se to třeba ztíží,“ popsala.
V neděli ji čeká semifinále v 15:30 a případné finále v 17:45. „Půjdu se dobře najíst. Večeře musí být. Podívám se na nějaký hezký film. Pokecám se spolubydlící Gabčou Satkovou. Ráno budu spát. Můžu vstávat bez budíčku, což je hrozně příjemné. Pak se sem nějak dopravím a odznova,“ popsala program.
Podvečerním startům přizpůsobila přípravu. „Tréninky jsme měli například od pěti, od šesti. Abychom si trošku navykli. Takhle pozdě jsem ještě nezávodila teda. Ale bylo to docela těžké přizpůsobit večeři, protože jíme třeba až v osm, což je pro mě docela náročný. Chodili jsme spát trošku později, protože zase jsme chtěli vstávat později. Snažili jsme se na to co nejlépe připravit,“ prohlásila.
Dobré jídlo si v olympijské vesnici vybere. „Lidi říkali, že v Tokiu to bylo lepší. Já to bohužel porovnat nemůžu. Tím, že se snažím se ničím úplně moc nerozptýlit a nerozrušit, tak to beru tak, jak to je. Dám si to, co tam je. Když je tam nějaký koláček, tak si samozřejmě dám. Dneska jsem si dala jenom půl,“ řekla s úsměvem Galušková.
V cíli se objímala s Američankou Evy Leibfarthovou, jež skončila v kvalifikaci o příčku výš. „My jsme nejlepší kámošky už od nějakých patnácti, šestnácti let. Vlastně se provázíme takhle juniorkou, třiadvacítkou i seniorskou reprezentací. Vidíme se právě jenom v létě a to, že takhle spolu můžeme závodit, už je jenom za odměnu. Je strašně krásné, když to soupeření v ten moment hodíme za hlavu a fakt to druhé přejeme. Je to takové přirozené a hezké. Ne každý to zvládne, bohužel,“ podotkla.
V deštivém počasí měla podporu rodiny. Nechyběli rodiče, obě sestry, strýc i teta. „Máme společný chat na whatsappu a tam mi babička poslala fotku v tričku s českou vlajkou a nápisem CZE, že fandí. Rodiče posílali fotku z tribun. Ti mají zezadu napsáno: ‚Go, Toni, go‘. Takže tohle jsem stihla nějak objet, ale jiné aplikace mám zavřené a neotevřu je asi do zítra,“ dodala Galušková.
