Brusel – Když se před pěti lety odstěhovali do Belgie, zanechala za sebou herečka Jana Michalov Birgusová celý svůj dosavadní život – hraní v divadle a v televizi. S manželem a malým synem se usadili v Bruselu a ani nedoufala, že se k herectví vrátí. Shodou okolností ale tenkrát v místním českém ochotnickém divadle Jen tak hledali někoho, kdo by vedení souboru převzal a příchod Michalov Birgusové přišel v pravý čas. Nedávno měla premiéru zatím jejich poslední hra Společenstvo vlastníků, která měla obrovský úspěch a všechna čtyři představení byla ihned vyprodaná.
„Rozhodnutí odejít do cizí země bylo velmi těžké,“ vzpomíná Jana Michalov Birgusová na stěhování do belgické metropole, kde získal práci její manžel. „Já jsem měla navíc tu nevýhodu, že tady se sice člověk domluví i anglicky, ale moje angličtina byla hrozně špatná. Takže jsem měla stres z toho, jestli se vůbec s někým domluvím. A také strach o děti, tehdy tedy ještě jen o syna, že kdyby se mu cokoli stalo, nebudu schopná reagovat, komunikovat s lékaři,“ dodává. Navíc to znamenalo nechat za sebou svou práci, o které každý herec většinou sní již od dětství, takže to „hodně bolelo“. V Česku hrála v divadelní společnosti Háta i v televizním seriálu Ulice.
V Bruselu zůstala nejdřív nějakou dobu doma se synem. Zlepšovala si angličtinu a začala se učit i francouzsky. Doufala, že si brzy nějakou práci najde. „Já nejsem ten typ, že bych nedělala nic. Klidně jsem chtěla jít někam do kavárny. Ale že bych tady dělala herectví, v to jsem nedoufala, “ říká česká herečka.
Nakonec se ale k divadlu dostala, i když z druhé strany. Od kamaráda se dozvěděla o existenci českého ochotnického souboru Jen tak. „Manžel mi tehdy přichystal takové překvapení, že jim napsal, jestli náhodou nepotřebují s čímkoli pomoct, že jim budu dělat klidně garderobu nebo nápovědu, “ vypráví Michalov Birgusová. Shodou okolností ale tehdy končila v čele souboru Marie Zajícová, která odjížděla z Bruselu.
Nejdříve pracovala společně s ní, pak ale během roku 2019 vedení souboru převzala. Od té doby připravili pro bruselské, většinou české publikum, již několik her. Naposledy pohádku pro děti a právě Společenstvo vlastníků, které je známé i jako filmová komedie Vlastníci od režiséra a spisovatele Jiřího Havelky. Pro velký úspěch uspořádali herci během letošního ledna ještě další dvě představení. Teď připravují novou hru, která bude mít premiéru nejspíš na podzim.
I když má Jana Michalov Birgusová k divadlu stále blízko, s ochotníky zkouší po nocích a každé vystoupení souboru prožívá, jako by sama stála na pódiu, herectví ji chybí. „Ale musím říct, že rok od roku se to mění s tím, jak se nabalují i další věci, které tady dělám a které mám ráda možná stejně jako herectví,“ říká.
V Bruselu začala vést dramatický kroužek pro české děti, který se koná dvakrát týdně. Na konci roku vždy nacvičují pohádku, kterou odehrají jako divadelní představení pro rodiny a české krajany. „Učím také v České škole bez hranic, první třídu český jazyk a také školkové děti od 3,5 do pěti let. A to je moje druhá strana, kterou jsem tady našla. Hrozně mě baví pracovat s dětmi,“ říká 39letá Češka.
„Mám to jako takovou roli. Přistihla jsem se, že to chci zahrát dobře, že chci, aby se jim učení se mnou líbilo, aby je to se mnou bavilo a rádi se tam vraceli,“ dodává. Česká škola se totiž koná v sobotu, i proto se jim snaží výuku co nejvíce zpříjemnit. „Opravdu mě to naplňuje. Nejsem si proto jistá, zda bych se, až se vrátíme do Čech, nechtěla věnovat právě i učení,“ říká Michalov Birgusová.
O návratu do Česka se podle ní doma baví každý rok, původně přijeli na dva až tři roky, nakonec jsou v Bruselu už pět let. Zatím se ale vracet nechtějí, syn i dcera mají v Belgii spoustu kamarádů a ve škole a školce se zdokonalují ve francouzštině i angličtině. Do Česka jezdí zhruba jednou za půl roku, letní prázdniny tam ale většinou tráví celé.
„Tady je všechno jiné, Belgičané jsou jiní. V Bruselu ale žije velké množství expatů, v tom je to příjemné, že tě vezmou mezi sebe a nepřipadáš si jako cizinec. Je příjemné tady žít,“ říká herečka. Jediné, s čím nebyli ze začátku úplně spokojeni, bylo belgické školství, nakonec ale našli školku a později i školu, kterou si jejich děti oblíbily.
„Tedy vlastně tady také pořád prší, není tady sníh a hory jsou hrozně daleko. Ale zase je tu moře, i když studené. Něco je lepší tady, něco tam,“ usmívá se herečka, když srovnává Česko s Belgií. „Já miluju, jak je Brusel zelený, jsou tady stovky parků. A jeden z nejkrásnějších, Bois de la Cambre, máme za domem. Také se mi líbí, že jsou Belgičané cyklo národ, na kole se člověk dostane všude,“ dodává s tím, že si zamilovala i některé bruselské čtvrti, například Ixelles, Uccle nebo Watermael-Boitsfort.
Chtěla by se ještě vrátit k herectví? „Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Ale už to asi nepůjde. Až se vrátíme – a jestli se vůbec vrátíme – tak už budu starší a zapomenutá,“ říká Jana Michalov Birgusová. Dodává, že v Bruselu má ještě jeden velký sen: Ráda by sem přivezla česká divadla. „Uvidím, jestli se to podaří. Potřebujete peníze na letenky i hotel, dovézt sem kulisy. Není to jednoduché a na kulturu se finance velmi těžko shání,“ uzavírá česká herečka a režisérka ochotnického divadla.
