Komerční prezentace Aktual.: 17.10.2024 12:01
Špindlerův Mlýn (Trutnovsko) – Horská služba v Krkonoších před zimou dokončuje údržbu tyčového značení, které při snížené viditelnosti pomáhá turistům při orientaci v terénu. Po zimní a hlavně letní sezoně je nutné vyměnit či nahradit tisíce tyčí. Více než počasí mohou za ničení tyčového značení neukáznění návštěvníci hor, řekl ČTK mluvčí Horské služby (HS) Marek Fryš. Členové HS dnes například obnovovali tyčové značení na turistické cestě od Šmídovy vyhlídky nad Medvědínem směrem na Vrbatovu boudu.
„Při současných asi 160 kilometrech značených cest se jedná zhruba o 16.000 tyčí, které zajišťují v Krkonoších bezpečnost turistů. Každoročně v Krkonoších vyměníme nebo nahradíme 20 až 30 procent tyčového značení,“ řekl ČTK Fryš.
Podle něj jsou v Krkonoších cesty, kde chybí skoro vše. „Hodně tyčí chybí zpravidla podél frekventovaných cest. Každoročně zkontrolujeme téměř všechny tyče, snažíme se, aby před zimou bylo tyčové značení kompletní,“ uvedl. Horská služba kontroluje stav značení i v zimě, v případě poškození o tom informuje na webu a snaží se je obnovovat.
„Po zimní sezóně je paradoxně poškození daleko menší než po sezoně letní. Mnohokrát se setkáváme s telefonáty, ve kterých lidé oznamují, že potkali skupinu lidí, kteří tyče vytahují zahazují nebo lámou. Tento druh vandalismu je pro nás nepochopitelný,“ uvedl Fryš.
Podle něj to může souviset s neznalostí významu tohoto orientačního systému. „Význam tyčového značení je neocenitelný především v období, kdy hory pokrývá sněhová pokrývka, která zhoršuje orientaci, a naprosto nejdůležitější roli hraje při výskytu mlhy a silného větru doplněného sněžením. Údržba tyčového značení tvořeného dřevěnými tyčemi je jedním z úkolů Horské služby,“ uvedl Fryš
Tyčové značení má v Krkonoších dlouholetou tradici. Poprvé se s ním na mapách lze setkat koncem 17. a začátkem 18. století, kdy bylo vytvořeno jako orientační systém pro obyvatele těžko dostupných částí hor, uvedli zástupci HS. „Trasy, které jsou tímto způsobem značeny, byly vedeny od prvopočátku v nejpříhodnějších terénních podmínkách a s důrazem na co nejbezpečnější přístup k objektům. V dnešní době jsou tyčované cesty určeny k bezpečnému pohybu v horách pro turisty, kteří je v zimním období navštíví,“ uvedl Fryš.
Rozmístění tyčí a jejich délka závisí na terénu, kterým značená cesta vede. Zpravidla jsou tyče při osazování dlouhé tři až čtyři metry a rozestupy mezi nimi jsou deset až 12 metrů. Tyče se vyrábějí ručně, pracovníci pokácí a zbaví větví stromy, které vyberou lesní hospodáři. K zasazení do často kamenitého povrchu horští záchranáři používají více než jeden metr dlouhou železnou tyč s hrotem a pevným zakončením s hmotností okolo deseti kilogramů, takzvaný pajsr. Pro zjednodušení a zrychlení jejich práce si na hřebenech vytvářejí úložiště tyčí, takzvané kužely, které mohou připomínat indiánská teepee. „Nejsou to přístřešky, prosíme návštěvníky hor, aby je tak neužívali,“ upozornil Fryš.
Kontrola a doplnění tyčového značení je prací profesionálních členů HS. „Každý z těch krkonošských má na starosti zhruba osmi- až desetikilometrový úsek, který musí být před zimní sezonou ve stoprocentní kondici,“ dodal Fryš.
Tyčové značení se používá zejména ve vyšších oblastech Krkonoš v otevřené krajině. V roce 1923 je doplnily takzvané němé značky nazývané Muttichovky, podle příjmení jejich tvůrce, lyžaře a malíře Camila Orfana Mutticha. Němé značky jsou červené orientační cedule z plechu instalované na krkonošských rozcestích v různé výšce podle okolních podmínek, vždy ale tak, aby nemohly zapadnout sněhem a byly dobře vidět, uvedla na webu Správa KRNAP. Představují nejvýznamnější vrcholy, horské boudy či obce v Krkonoších a díky své velikosti, barvě a materiálu jsou viditelné i za snížené viditelnosti, sněhové bouře či námraze.
