Aktualizace: 18.02.2024 05:40
Hradec Králové – Královéhradecký houslař Tomáš Pilař dosud postavil přes 300 mistrovských hudebních nástrojů. Stavbě houslí se věnuje zhruba 50 let. Pokračovatele houslařské tradice má, o budoucnost rodu se tak neobává, řekl ČTK. Tomáš Pilař je zástupcem třetí generace královéhradecké větve slavného houslařského rodu Pilařů, z jehož ateliéru má housle třeba Jaroslav Svěcený, Josef Suk nebo Václav Hudeček. Ve středu 21. února oslaví sedmdesátiny. Ateliér Pilař také letos slaví sté výročí.
„Průměrně postavím okolo osmi nástrojů za rok. Čekací doba na nové housle je u mě asi dva roky, poptávka převyšuje nabídku. Zájmu si velmi vážím. Přibližně polovina zákazníků je z Česka, polovina ze zahraničí, převážně z evropských zemí,“ řekl ČTK ve svém hradeckém ateliéru, obklopen vystavenými houslemi.
První nástroj postavil, když mu bylo 18 let. Zpočátku sbíral zkušenosti v ateliéru svého otce Vladimíra. „Učil jsem se tím způsobem, že mi otec dával jednoduché levné opravy, kdy jsem nemohl způsobit žádnou velkou škodu. Na tom jsem si osvojoval zacházení s nářadím. Postupně mi dával náročnější práce, až v posledním roce učení, bylo to před nástupem na vojnu, jsem postavil první své housle. Dodnes je mám,“ řekl Pilař.
Houslařina se podle něj za dobu jeho kariéry příliš nezměnila. „Jde o konzervativní obor, kde nějaký větší progres těžko očekávat. Stavím klasické nástroje tak, jak byly vymyšleny v 16. století. Podoba a konstrukce se od té doby změnily minimálně. Určitým dobovým trendům podléhá povrchová úprava, houslař má prostor ve ztvárnění detailů,“ řekl.
Jednou z hlavních charakteristik houslí z Ateliéru Pilař je podle něj snaha, aby dřevo i po jeho proměně v hudební nástroj žilo, aby vynikala jeho krása. „Myslím, že již od dob mého dědečka se nám to daří. Krása tkví ve tvarech i v detailu, znalec naše housle rozpozná,“ řekl.
Za hlavní úkol houslaře považuje postavení takového nástroje, který splňuje požadavky zákazníka. „Tedy aby byl zvuk nejen vyrovnaný, ale barevně krásný a tón nosný, aby housle zvládly v rukou houslisty velké sály a prosadily se v orchestru,“ řekl Pilař. Housle připodobňuje k lidem, především kvůli originalitě každého nástroje. Podle něj je klíčové porozumět dřevu, ze kterého jsou housle stavěny.
„Každé housle se liší, hodně dělá použité dřevo. Abych dosáhl nejlepšího možného výsledku, musím přizpůsobit konstrukci nástroje vlastnostem dřeva, a to je to nejtěžší. Kdybych u každých houslí udělal stejnou konstrukci, tak jeden nástroj bude hrát slabě, druhý silně, jiný ostře či dutě. Požadavky zákazníků jsou dané, většina chce, aby byl tón příjemný, nosný, silný, liší se maximálně v barvě tónu,“ řekl houslař.
V Ateliéru Pilař v Hradci Králové pracují také jeho dcera Šárka a její manžel Pavel Hušek. Zatímco většinu Pilařových zakázek tvoří výroba nových nástrojů, jeho dcera a její manžel se vedle stavby nových nástrojů věnují i rekonstrukcím a opravám. „Každý z nás dělá na sebe, jsme samostatné jednotky. Mám důvod být optimista, že tradice houslařského rodu Pilařů bude pokračovat i v dalších generacích. Věřím, že i některé z vnoučat najde k houslařině cestu,“ dodal Tomáš Pilař.
Rodina houslařů Pilařových pocházela z takzvané Krkonošské houslařské školy a předávala si řemeslo z generace na generaci. Zakladatel hradecké větve houslařského rodu Karel Pilař se narodil 30. října 1899 ve Staré Pace v Podkrkonoší a stal se jedním z mnoha reprezentantů Krkonošské houslařské školy, kteří se proslavili na počátku století v celé Evropě. Vedle Pilaře to byli například František Špidlen, Josef Vedral či Eugen Vitáček. Houslařskou dílnu si v Hradci otevřel Karel Pilař v roce 1924, v tradici pokračoval jeho syn Vladimír, vnuk Tomáš a čtvrtou generaci zastupuje dcera Tomáše Pilaře Šárka s manželem Palem Huškem a bratranec Šárky Jan Pilař, který má ale dílnu jinde v Hradci Králové, v městské části Třebeš.
